Kostnické pašije

„Teprve, když byl Hus mrtev, mrtvý, staly se jeho myšlenky
skutečně živými.“  „Toto charakterizuje zvláštní vztah mezi Husem a historií“,
komentuje Rankův okřídlený výrok Ferdinand Seibt, a pokračuje dále „Hus
svou smrtí na hranici zvěstoval Menetekel pro svět, v němž žil …to platí ještě
dnes…je málo dějinných osob, jež opakovaně přitahují na sebe historickou
vzpomínku…jsou to především „velké alternativy“, jež se vždy nově nabízejí
k následování ..tímto vědomím návaznosti zrála naše společnost ke své
kultuře…proces proti Janu Husovi v Kostnici 1415 …náleží ke společnému
evropskému vzpomínání… vypadá to, jako kdyby se chtělo znovu jej otevřít,
dokud jednou moudrý soud nenalezne všestranně spravedlivý rozsudek.“
Osobnosti, podstatně přesahující dobový obzor, jsou charakteristické svým
životním příběhem. Příběh posledních dnů Ježíše z Nazaretu je tradován pod
názvem passio – utrpení, pašije. Obsah pojmu zůstal: se smířením přijatá smrt,
jež zapadá do kontextu metahistorické autority a řádu. Rozsah pojmu se rozšířil,
takže se hovoří o pašijích Sokratových, nebo řeckých pašijích… Proč bychom
nemohli mluvit o Kostnických pašijích? Pašije sepsali evangelisté, konec
Sokrata jeho žáci. Jan Hus má svého tajemníka – Petra z Mladoňovic s jeho
relací - svědectvím o osobě a vyznáním o její víře. Písemná relace o posledním
aktu kostnického dramatu, psaná s láskyplnou pietou, má hluboký význam pro
porozumění Husovy etické a náboženské motivace. V ohnisku Husova
rozhodnutí stála jeho celá osobnost se svými vztahy k lidem i k Bohu v Ježíši
Kristu. Husovo rozhodování ve vztahu k nejvyšší autoritě mělo osobní
charakter „imitatio Christi“ – následováni Ježíše. S následováním padá v jedno
odpovědnost k přátelům a blízkým (Mt 22,37) i odpuštění nepřátelům (Mt 5,43-
48). O bezprostředním, živém osobním vztahu ke Kristu svědčí Husova slova,
jež pronesl po přečtení rozsudku 6. 6. 1415. „M. Jan zbledl, Ale rychle se
vzpamatoval a řekl: Pane Ježíši Kriste, odpusť všem mým nepřátelům, že mne
křivě obžalovali, křivé svědky zjednali a křivé články proti mně vymyslili.
Odpusť jim pro své nesmírné milosrdenství!“ Vše, co Hus učil a k čemu vedl,
vyústilo v jeho postoji na koncilu.

Přidat komentář