Podrobnosti

Napsal Marty

Zveřejněno: 11. únor 2013

Všemohoucí bůh jediný v bytnosti a trojí v osobách, je první a poslední útočiště utlačovaných. On je Hospodin, který střeží pravdu na věky a zjednává právo a milosrdenství těm, jimž se děje bezpráví. Blízko je všem, kdo ho vzývají v pravdě, zajaté zbavuje pout, „uskutečňuje touhu těch, kdo se ho bojí, střeží všechny, kdo ho milují, a záhubou trestá všechny nenapravitelné hříšníky."

Hle, opíraje se o tento nejsvětější a nejúčinnější příklad Vykupitelův, z těžkého útlaku, z křivého rozsudku a z předstírané klatby velekněží, zákoníků, farizeů a soudců, sedících na stolici Mojžíšově, k Bohu se odvolávám a jemu svěřuji svou při. V tom následuji šlépěje Spasitele Ježíše Krista, podobně jako se pokorně a prospěšně odvolali, když jim bylo bezprávně ukřivděno, svatý a veliký patriarcha cařihradský Jan Zlatoústý od dvou koncilů biskupů a duchovenstva, a v naději blažení biskupové Ondřej, biskup Pražský, a Robert, biskup Linkolnský, od papeže k svrchovanému a nejspravedlivějšímu soudci, který se nedá zastrašit bázní, ani zviklat přízní, ani získat darem, ani oklamat nepravdivými svědky.

Je tedy zřejmé, že jsem si nezasloužil, abych nesl potupnou známku vzdorovitého, protože jsem se nedostavil na předvolání k římské kurii nikoli z pohrdavosti, nýbrž z rozumných důvodů, jednak proto, že na cestě na mne ze všech stran číhaly nástrahy, jednak proto, že mne učinila ostražitým nebezpečí, do nichž upadli jiní, jako bylo oloupení a uvěznění mistrů Stanislava a Štěpána Pálče. Ti, chtějíce uposlech nout předvolání, byli v Bologni oloupeni o peníze a jiný majetek a potupně uvěznění. Jednali s nimi jako se zločinci bez jakéhokoli předchozího výslechu. Dále také proto, že moji zástupci byli odhodláni zavázat se  u římské kurie ke zkoušce ohněm s každým, kdo by se chtěl proti mně postavit jako žalující strana. Dále také proto, že mého zákonného zástupce u zmíněné  kurie uvěznili, třebaže, jak soudím, neprovinil se ničím.

Stará práva zajisté, ať už jde o práva božská ve Starém a Novém zákoně, nebo o práva kanonická, všechna hájí zásadu, že soudcové se mají odebrat na místa, kde byl podle udání zločin spáchán, a tam vyšetřovat oprávněnost obvinění proti obžalovanému nebo nařčenému výslechem těch, kdo obžalovaného znají z osobního styku, kdo nejsou zaujatí odpůrci nebo nepřátelé obžalovaného či udaného člověka, nýbrž jsou čestní a nikoho nehanobí, ano horlivě milují zákon Ježíš Krista. A konečně hájí zásadu, že se pohnanému nebo obžalovanému má dostat vhodného a bezpečného přístupu k soudu a že ani soudce ani svědkové nemají být jeho osobní nepřátelé. Poněvadž tedy zřejmě chyběly tyto podmínky, potřebné k tomu, abych se mohl dostavit živ a zdráv, měl jsem právo cítit se před Bohem prosto obvinění ze zatvrzelosti a zbaven předstírané a nestoudné klatby.

Já, Jan Hus z Husince, mistr svobodných umění a hotový bakalář svatého bohosloví na vysokém učení pražské university, kněz a kazatel potvrzený při kapli zvané Betlémská, svěřuji toto své odvolání Ježíši Kristu, soudci nejspravedlivějšímu, který spolehlivě zná, obhajuje a soudí, činí zřejmou a odměňuje spravedlivou při každého člověka.

Úryvky z českého překladu Husova odvolání ke Kristu.

Podrobnosti

Napsal Marty

Zveřejněno: 11. únor 2013

V létě roku 1412 byl zahájen prodej odpustků vyhlášených papežem Janem XXIII. na válku proti neapolskému králi Ladislavovi. Proti tomu vystoupil Hus ve velké disputaci na univerzitě a odsoudil kramaření, odpustky i papežovu válku.

Při protiodpustkových bouřích v Praze byli popraveni tři mladí lidé - první oběti husitského hnutí. Hus ztratil podporu krále Václava a znovu hájil Viklefa.

Proces u papežského soudu pokračoval pro Husa nepříznivě. Jeho obětavý obhájce Jan z Jesenice byl sám obžalován z kacířství a zatčen. Podařilo se mu sice uprchnout, ale jeho další činnost v Husův prospěch byla znemožněna.

Nový soudce kardinál Pietro degli Stephaneschi vyhlásil proti Husovi zostřenou klatbu. Šlo však stále jen o Husovo nedostavení se k soudu, zatím nebylo rozhodnuto ve věci samé, tedy o Husových bludných názorech. Proti klatbě vynesené papežským soudem se Hus odvolával ke Kristu jako k nejspravedlivějšímu soudci.

Tímto činem se Hus ve skutečnosti vzepřel církevnímu soudu. Bylo to porušení jakýchkoli soudních pravidel, protože se obrátil na instanci, kterou kanonické právo neznalo. Hus se nikdy nezbavil výtky, že porušil soudní řád. Pod hrozbou interdiktu byl donucen odejít z Prahy.

Po svém návratu z Itálie, kde získal titul doktora práv na universitě v Bologni, prokazoval Husův právní poradce mistr Jan z Jesenice ve velkém projevu na universitě neoprávněnost klatby nad Husem.

Na venkově, pod ochranou svých šlechtických příznivců, Hus kázal a psal své velké polemické traktáty.

Podrobnosti

Napsal Marty

Zveřejněno: 11. únor 2013

Proti pálení knih zněly v pražských ulicích satirické písně:

Zajíc biskup abeceda
spálil knihy a nevěda,
co je v nich napsáno.

Hus proti pálení napsal útočný spis De libris haereticorum legendis (O četbě kacířských knih).

Na univerzitě ve dnech 27. července až 6. srpna vystoupil Hus a s ním dalších pět mistrů, přestože jim hrozila klatba, s obhajobou šesti Viklefových traktátů.

Ke kurii došly brzy i arcibiskupovy žaloby na Husa, který byl obviněn z hlásání  bludného učení a pobuřujícího kázání. Spor byl v rukách kardinála Colonny,  pozdějšího papeže Martina V.

Soudce kardinál Colonna předvolal Husa na soud ke kurii. Hus vyslal do Itálie své prokurátory, v čele s právníkem mistrem Janem z Jesenice, aby usilovali o zproštění z osobní citace. Sám se k soudu nedostavil a zůstával doma zatím v poměrném bezpečí.

V lednu roku 1411 řídil Hus na univerzitě disputaci „de quodlibet", což bylo reprezentativní učené shromáždění univerzity.

V soudním řízení proti Husovi podali jeho prokurátoři stížnost proti soudci Colonnovi pro předpojatost. Přesto kardinál vyhlásil proti Husovi na jaře 1411 klatbu pro nedostavení se k soudu. Proces u soudu pokračoval a Hus byl obviňován novými žalobami. Husovi odpůrci se snažili odstranit z vedení procesu mistra Jesenice, který Husa obratně hájil.

V Praze se zatím rozšířil konflikt mezi arcibiskupem a Husem, na jehož stranu se staví sám král. Pod tlakem krále Václava ustanovená komise s prominentními účastníky rozhodla ve prospěch Husův a arcibiskup byl donucen k ústupu a závazkům, že se zasadí o zrušení klateb na Husa. Hus se vždy dovolával platnosti této dohody, která jej ospravedlnila, ale arcibiskup ji nedodržel, v září ji odmítl a odjel z Prahy. Na cestě ke králi Zikmundovi do Uher však zemřel. Nenaplněním dohody s arcibiskupem, se Husovo postavení zhoršilo.

V Římě se změnil soudce, řízení sporu převzala čtveřice kardinálů, kteří svěřili rozhodnutí kardinálu Zabarellovi, arcibiskupovi florentskému, vynikajícímu právníkovi. Nezaujatý a juristicky přesný soudce byl připraven Husa zprostit osobní přítomnosti u soudu, ale byl odvolán, aniž mohl řízení dokončit.

Podrobnosti

Napsal Marty

Zveřejněno: 11. únor 2013

Napjatá situace se  vytvářela již od roku 1403 při polemikách o Viklefovo učení. Tehdy německý mistr Hübner doplnil dosavadní články vybrané z Viklefových spisů na počet 45 a označil je jako bludné. Spory o Viklefa se nyní rozhodl ukončit, i arcibiskup, který při synodách roku 1406 a 1408 vydal zákaz hlásat Viklefovy názory a studovat jeho spisy. Někdy koncem roku 1408 nebo počátkem 1409 vydal dokonce příkaz k odevzdání Viklefových knih ke zjištění, zda v nich jsou obsaženy bludy. Navíc byly vyhlášeny zákazy kázání ve Viklefovském duchu a tím byl postižen i Hus jako kazatel v Kapli betlémské.

Proti tomu se odvolalo pět pražských studentů k papežskému stolci. Synoda z  června 1409 oficiálně vyhlásila povinnost odevzdat Viklefovy knihy. Napětí mezi  arcibiskupem a Husem a jeho straníky se stupňovalo. Na podzim roku 1409 byl  Hus zvolen rektorem univerzity.

Jako rektor pronesl Hus 3. prosince 1409 kázání na paměť Karla IV.: Confirmate corda vestra, (Upevněte svá srdce).

Arcibiskup reagoval na žalobu studentů u kurie žádostí o schválení svých příkazů k odevzdání Viklefových knih a zákazu kázání na soukromých místech. To se podařilo a papež Alexandr V. dne 20. prosince 1409 vydal bulu, jež plně vyhověla přáním arcibiskupa a navíc ho zmocnila, aby si dal předložit Viklefovy knihy, aby  zmizely z očí věřících. Současně zakázala kázání na soukromých místech, čímž měla být postižena Kaple betlémská. Hus byl přesvědčen - zdá se, že právem - že bula byla "koupena". Papež zrušil také citaci proti arcibiskupovi.

Kázání pokračovala, bula nebyla v Praze respektována a proti jejím ustanovením protestovala i pražská univerzita.

Synoda z června 1410 obnovila příkaz k odevzdání knih a nařídila jejich spálení. Proti tomu podal Hus spolu s několika dalšími účastníky žalobu k papežské kurii. Jeho podáním se jeho záležitost dostala před papežský soud. Arcibiskup vyhlásil proti apelantům klatbu a dne 16. července 1410 dal arcibiskup knihy skutečně  spálit.