Der Aufbau der Glocke für die Bethlehemskapelle

Die neu gegossene Glocke für die Bethlehemskapelle heißt „Meister Jan". Schon im 15. und 16. Jahrhundert im Hussitentum gab es auf manchen Glocken in utraquistischen Kirchen eine Abbildung von Jan Hus. Manche von ihnen sind übergekommen. Auch für viele hussitische Kirchen wurden solche Glocken gegossen. Aber manche von ihnen wurden binnen des Zweiten Weltkriegs abgenommen. Zur Zeit ist solche Glocke mit dem Namen Jan Hus für die Kirche in Hradec Králové hergestellt. Diese Glocke ist ein Teil des Glockenspiels. Die Glocke für die Bethlehemskapelle, wo Jan Hus in Jahren 1402 – 1412 predigte, soll im Jahre 2015 installiert werden. Also im Jahre des 600. Jubiläums von Jan Hus. Auf der Glocke ist Jan Hus laut Jenaer Kodex auf dem Predigerstuhl umringt von verschiedenen Zuhörern abgebildet. Die Glocke ist 41 cm hoch und ihr Gewicht ist etwa 40 kg.

Die Erneuerung des Denkmals von Jan Hus in Husinec

Die Tschechoslowakische Hussitische Kirche übernahm das Denkmal von Jan Hus und sie wird eine Erneuerung dieses Denkmals besorgen. Vom Anfang wussten wir, dass es ohne Staatshilfe, ohne Unterstützung vom Bezirk Südböhmen und ohne gute Zusammenarbeit mit der Stadt Husinec ganz unmöglich ist, eine würdige Rekonstruktion zu realisieren. Nach der Űbernahme im Jahre 2010 mussten wir alle Projekte, Beistimmungen und Genehmigungen besorgen. In vorigen Jahren waren wir in drei Programmen des Europäischen Fonds unerfolgreich. Erst im Jahre 2014 unterstützte die heutige Regierung durch einen bedeutenden finanziellen Beitrag die Rekonstruktion des Denkmals von Jan Hus in Husinec.

Husova píseň Jezu Kriste, štědrý kněže (2)

Jedna z několika duchovních písní, které jsou připisovány Mistru Janu Husovi, je píseň Jezu Kriste, štědrý kněže. Náleží ke starším českým písním a pochází z 1. poloviny 14. století. Byla povolena pro zpěv v lidovém jazyku a nevztahoval se na ni zákaz synody z roku 1408. Původní melodie pocházela zřejmě z německé svatodušní písně, která se ale již v husitských kancionálech nevyskytuje. Český nápěv svědčí o vytříbenosti českého hudebního vkusu. Jejím vlastním textovým jádrem jsou první tři sloky (strofy) jako modlitba ke Kristu trpícímu a obětovanému. Připomínky hojné Ježíšovy štědrosti v udílení milostí, jeho muka, vykupitelská oběť a prosby o smilování a odpuštění umožňují dvojí výklad. Buď byla tato píseň původně modlitbou a meditací před obrazem ukřižovaného Ježíše Krista nebo rozjímáním před svátostí oltářní. Tento druhý výklad je původnějšímu obsahu i charakteru písně bližší. Jako píseň o oltářní svátosti ji pojímal také Mistr Jan Hus. Text upravil Jan Hus zřejmě v letech 1409-1412 tak, že ponechal dvě sloky a složil další sloky vyjadřujících úctu k Ježíši Kristu ve svátosti oltářní. Píseň, která měla celkem dvacet jedna slok, souvisí s tehdy rozšířeným středověkým kultem Božího těla. V závěru slok nahradil Hus řecké „Kyrie eleison“ českým „z té milosti“. Uveďme čtvrtou a pátou sloku písně, které dokládají středověkou svátostnou zbožnost blízkou i Husově víře a myšlení: Ó dobroto tvá k nám božská, //ó milosti tvá předivná, dáváš nám chléb z tvého těla // z tvé milosti. Dals krev z srdce vytočiti // dáváš v užitku ji píti, chtě ny tudy obživiti // z tvé milosti.