Odvolání_od_papeže_ke_Kristu.pdf39.43 KB

(18. října 1412.)

Bůh všemohoucí, jediný v podstatě a trojí v osobách, je první a poslední útočiště utlačených a Pán, jenž „ostříhá pravdy na věky, sjednává právo těm, kdož křivdu trpí", jenž „na blízku je všem, kdož jej vzývají v pravdě", jenž „uvolňuje spoutané", jenž „plní vůli těch, kdož se ho bojí" a „ostříhá všech, kdož ho milují, a zahubí všechny hříšníky", kteří se nechtějí polepšiti.

Praze se v dubnu uskuteční první ze série sedmi čtení textů Mistra Jana Husa – projektu pro studenty středních a vysokých škol. Toto setkání poslouží zejména studentům v Praze, další setkání v jiných českých městech je budou během jara následovat. Jako první budeme číst dva z Husových listů a slavné Odvolání Jana Husa k Ježíši Kristu.

Asi nejstarší vyobrazení Husovy smrti se nachází hned na počátku takzvané Martinické bible, v sousedství iniciály schematicky znázorňující stvoření světa. Marginální glosy přímo spojují skon betlémského kazatele s čtvrtým veršem 1. kapitoly knihy Genesis: „Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy.“ Jana Husa tu neznámý výtvarník srozumitelně představil jako zvěstovatele a mučedníka boží pravdy, jejímž světlem ozářil ztemnělý horizont zkaženého pozemského světa. Husův žák Mikuláš z Pelhřimova, první a poslední senior táborské církve, dokonce zahájil svou kroniku datem Husova upálení, čímž dal najevo, že kazatelovu smrt považuje za vlom do dějin, za událost, která poskytla křesťanstvu příležitost vrátit se na Ježíšem vytyčenou úzkou, leč závaznou cestu podmiňující spasení.