(projev br. patrirchy)
Podpisem dohody o spolupráci mezi Církví československou husitskou a Českobratrskou církví evangelickou činíme významný krok směrem k jubileu Mistra Jana Husa v roce 2015. Cílem našeho kroku je blíže poznávat tuto osobnost českých a evropských dějin. A to jak uvnitř našich obou církví – husitské a evangelické, tak i zprostředkovávat různými způsoby její poznání široké veřejnosti, zvláště mladé generaci.
Husův příběh je dramatický a oslovuje sám o sobě. Muž z nejprostších a nejchudších poměrů se zařadil mezi elitu své doby. Stal se rektorem pražské univerzity a proslulým kazatelem s mimořádným respektem a vlivem pro svoji křesťanskou opravdovost. Zažil společenský vzestup a pak náhlý nečekaný pád. Skončil jako osoba církevně i společensky znemožněná.
Hus je nám na jedné straně vzdálený a na druhé straně blízký. Je nám velmi vzdálen jako muž středověku vyznačující se náboženskou upjatou horlivostí provázenou skromností až askezí. Je nám blízký tím, že nám klade otázky dotýkající se hodnoty pravdy, otázky lidského svědomí a otázky sociálního cítění a solidarity s druhými.
K přistoupení k dohodě nás vedou tři důvody. První důvod je časový. Jubileum v roce 2015 se již rychle blíží. Druhý důvod je ideový. Naše církve jsou ve svých duchovních kořenech s touto postavou těsně spjaty a od počátku své historie jsou nositelkami Husova náboženského a duchovního odkazu. Třetí důvod je organizační. Ukazuje se užitečnost vzájemné inspirace a tvořivého dialogu i potřebnost naší užší spolupráce při organizačním zajištění a přípravě jubilea. Naše spolupráce vyjádřená podpisem dohody nechce být projevem výlučnosti. Jsme otevřeni zvláště spolupráci s Ekumenickou komisí pro Husovo jubileum 2015, která působí od roku 2011. Stejně tak chceme spolupracovat se sesterskými církvemi sdruženými v Ekumenické radě církví České republiky a s dalšími organizacemi a institucemi. Ve zcela konkrétní praktické spolupráci si můžeme ověřovat, jak nás Hus sbližuje.
Husova osobnost svým silným etickým zaměřením náleží ke specifické české spiritualitě, jak to vyslovil prof. Tomáš Halík (srov. Co je bez chvění, není pevné. Labyrintem světa s vírou a pochybností. Praha 2002, s. 210-211). Současně znalcem období české reformace a utrakvismu Zdeňkem Davidem je Hus označován jako „zastánce lidských práv ve světovém měřítku" (Nalezení střední cesty. Liberální výzva utrakvistů Římu a Lutherovi. Praha 2012, s. 58). V každém případě má význam, abychom si Husovu osobnost, myšlení a působení přibližovali, poznávali a připomínali.
Naším společným krokem dáváme najevo, že chceme postupovat vzájemně v návaznosti na úctu k českému reformátorovi a svědkovi Pravdy – Ježíše Krista. Tato úcta byla živou v minulých generacích věřících obou našich církví. Přijímáme spoluodpovědnost za Husovu památku, která není ničím ustrnulým, statickým a minulým, ale je otevřená, oslovující a přesahující do naší současnosti.