- Podrobnosti
- Napsal Marty
Až do roku 1408 se těšil Hus přízni arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hazmburka. Dvakrát, v létech 1405 a 1407, se mu dostalo cti kázat při synodách a nedocházelo k žádným nedorozuměním ani pro stále se rozšiřující církví nepřijatelné Viklefovy názory. Hus nepřestával kritizovat neblahý stav kněžstva.
Teprve roku 1408 podali pražští faráři u arcibiskupa žalobu na Husa, který kázal proti hrabivosti kléru a proti různým platům, které kněží vybírali za své úkony. Hus v obšírné odpovědi vyložil své zásady. Prozatím se nesetkal se žádným nepříznivým důsledkem.
Před koncem roku 1408 se na mezinárodní politické scéně rozvířila složitá otázka odstranění papežského schismatu, trvajícího již 30 let. K odstranění dvojpapežství a opětného získání církevní jednoty svolali kardinálové koncil do Pisy. Jejich snaze byl nakloněn král Václav IV., ale jeho úsilí na univerzitě podporoval jen národ český, zatímco tři ostatní národy - bavorský, saský a polský - odporovaly.
Univerzitní národy nebyly výrazem národnostní jednoty - byla sdružení členů univerzity pocházejících z určitých územních celků. )
Vyjednávání dlouho nikam nevedlo a proto se král Václav rozhodl z podnětu českých mistrů, mezi nimi i Husa, změnit poměr hlasů na univerzitě tak, že český národ měl mít napříště tři hlasy a cizí národy dohromady jen jeden. Stalo se tak 18. ledna 1409 tzv. Dekretem kutnohorským Husova účast při jednání v Kutné Hoře není prokázána, ale jeho podíl na vydání Dekretu je uznáván.
Ačkoli se cizí profesoři a studenti snažili změnit královo rozhodnutí, nepodařilo se jim to a z Prahy uraženě odešli. Prahu opustilo přibližně 800 studentů a profesorů, protože prameny nedovolují úplná zjištění, lze připustit, že počty byly vyšší.
Počty profesorů a studentů, kteří odešli na jiné univerzity:
- Lipsko 302
- Erfurt 52
- Vídeň 36
- Kolín nad Rýnem 6
- Bologna 4
- Heidelberg 3
- Krakov 3
- Paříž 2
- Podrobnosti
- Napsal Marty
I když Hus byl již mistrem svobodných umění a vysvěcený kněz, neměl ještě zdaleka vystudovanou teologii. Teologii mohl totiž studovat až po absolutoriu svobodných umění. Kdy přesně začal studovat, nevíme. V každém případě bylo toto studium velmi zdlouhavé. Pravděpodobně na podzim 1404 dosáhl teologického bakalaureátu a mohl začít přednášet vedle filozofie také teologii. Soustředil se na výklad některých epištol z Nového zákona a výklad Žalmů. Tyto výklady, dodnes zachované, umožňují nahlédnout do způsobu, jakým Hus pracoval s Biblí.
Zajímavou postavou v Husově životním příběhu je pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburku (arcibiskupem 1402–1411). Obvykle se o něm v souvislosti s Husem hovoří posměšně (dal spálit Viklefovy knihy, kterým příliš nerozuměl), nebyl sice velkým teologem, ale s reformou církve to myslel upřímně. Chtěl zlepšit život kléru, vystupoval proti různým pověrám. Právě Hus měl být a skutečně byl arcibiskupovým pomocníkem v těchto jistě správných snahách. V braniborském Wilsnacku, kde shořelo město i kostel, byla údajně na spáleništi nalezena hostie s pravou Kristovou krví, které byla připisována zázračná moc. Do Wilsnacku se začala sjíždět procesí, která byla pro místní civilní i duchovní správu vítaným zdrojem příjmu. Proti této pověře a účelovému podvodu se arcibiskup postavil a pouti do Wilsnacku pod trestem klatby v roce 1405 zakázal. Hus byl na přání arcibiskupa členem komise, která tento podvod vyšetřovala. Ve stejném roce napsal Hus na toto téma traktát „De sanguine Christi" (O krvi Kristově). Několikrát za sebou byl Hus z vůle arcibiskupa kazatelem na shromážděních (synodách) pražského kléru. Bylo tomu tak v letech 1405, 1406 a 1407. Na těchto shromážděních tvrdě kritizoval pokleslé mravy duchovenstva a vybízel k nápravě. Kázaní se zachovala a jsou jedinečným vhledem do Husových reformních snah.
Velmi důležité je Husovo kázání k univerzitě, které přednesl jako její rektor u příležitosti výročí úmrtí Karla IV. v roce 1409. I když tato slavnostní řeč je v duchu dobových projevů spíše sbírkou citátů, Hus dává vřele najevo svůj vztah k zakladateli univerzity i k vědcům, kteří ji pomáhali budovat.
Z prvu bezproblémový vztah s arcibiskupem se začal záhy komplikovat. A právě zde působilo i Viklefovo učení. Arcibiskup např. v roce 1406 zakazuje Viklefovo učení o svátosti oltářní. To se ještě Husa příliš nedotklo, neboť v této otázce nesmýšlel stejně jako anglický reformátor. V letech 1407–1408 se postupně začíná Hus s arcibiskupem rozcházet. V roce 1407 je Hus ještě synodním kazatelem a na univerzitě začíná vykládat soubor církevního učení v podobě výkladů k Lombardovým Sentencím. Tyto sentence jsou základní teologickou příručkou pro budoucí kněze.
Arcibiskupovi nebylo jistě příjemné, že Hus přenesl kritiku církve ze synod a z univerzity na betlémskou kazatelnu. Výrazem těchto reformních snah je, že Hus napsal několik mešních písní a české traktáty Devět kusů zlatých (podle cizí předlohy), o Sedmi smrtelných hříších, snad i Zrcadlo hříšníka menší.
Faráře a mnichy pak popudil latinským spiskem, namířeným proti vžitým formám zbožnosti, který se nazýval Contra imaginum adorationem (Proti uctívání obrazů). V roce 1408 padají proti Husovi první obžaloby u pražské konsistoře. Formálně je obžalován z toho, že je viklefista. Jedním z důležitých mezníků byl právě tento rok. Univerzitní mistři v květnu odmítli vykládat Viklefa jako kacíře. Arcibiskup si dal předložit díla, vydal prohlášení, že v nich nic kacířského nenašel, ale Hus byl neustále u něho svými kolegy v duchovní správě z kacířství obviňován. Arcibiskup nakonec začíná Husa podezírat, že je opravdu se vším všudy stoupencem Viklefovým. Pražské duchovenstvo a mniši se cítili velmi pobouřeni tím, že se Hus také dotkl otázky tzv. odúmrtí, což byl zdroj velkých církevních zisků. Napsal totiž české pojednání O braní odúmrtí, které je datováno přibližně právě do této doby.
- Podrobnosti
- Napsal Marty
Od svého vysvěcení Hus často kázal. Jsou doložena jeho kázání v letech 1401–1402 v kostele sv. Michala na Starém Městě. Tento kostel je tedy také významnou památkou českých duchovních i kulturních dějin. Do Betlémské kaple se Hus dostal zcela neplánovaně. Známý kazatel Štěpán z Kolína na své místo rezignoval a po určitém jednání, které nevyznívalo pro Husa vždy příznivě, se Hus přece jen stal betlémským kazatelem. Zůstal jím pak plných 10 let. V tomto okamžiku ještě nikdo netušil, k jak důležitému kroku nejen v životě Husově, ale i v dějinách celého českého církevního reformního hnutí došlo. Církevní působení univerzitních mistrů, pokud byli vysvěceni na kněze, bylo celkem obvyklou záležitostí. Husova činnost v Betlémské kapli narážela od počátku na řadu formálních potíží, neboť v případě Betlémské kaple nešlo o farní kostel. Hlavním problémem se staly možné příjmy. Hus se nakonec dohodl s farářem farnosti sv. Filipa a Jakuba, do které Betlémská kaple patřila, na odškodném. Tento problém tu existoval už od založení kaple, snahy o jeho řešení však nebyly dostatečné. Zvláštní postavení Betlémské kaple se mělo stát i v budoucnu problematickou záležitostí, která bude účelově použita proti jejímu kazateli. Hus se stal v krátké době velmi populárním kazatelem. Kázal latinsky i česky, podle posluchačů, kteří se shromažďovali pod jeho kazatelnou. Materiál, Jmenování mistra Jana Husa správcem Betlémské kaple, Listina ze 14.3. 1402, (Archiv Univerzity Karlovy, sign. I/42) používaný v kázáních, byl naprosto obvyklý, citoval Písmo a církevní autority, na které se jako pravověrný katolík odvolával. V jeho pojetí byla tradice pramenem Božího zjevení, ale také čím dál, tím více konfrontoval tuto tradicí tím, co obsahuje Písmo svaté. Většinou postupoval tak, že se snažil za každou cenu dokázat, že autority – Otcové a učitelé církve – nejsou v rozporu s tradicí. Problém svrchovanosti Písma, který později u Husa tak tragicky vyvrcholil, se zde sice již rýsuje, ale nestojí v popředí. Husova kázání v Betlémě byla oblíbená proto, že se dotýkala aktuálních témat. Do jisté doby (k onomu zlomu dochází v letech 1408–1410) byl Hus dokonce vítaným kritikem i pro světskou a církevní vrchnost, neboť král i arcibiskup usilovali - každý svým způsobem – o církevní i společenskou reformu. V letech 1402–1403 se tedy Husova kariéra začíná slibně rozvíjet. Současně se však polarizují stanoviska. Důležitou roli nejen v Husově životním příběhu, ale i v dějinách české církevní reformy, má anglický reformátor John Viklef 1330–1384. V zápase o Viklefa se nakonec ukázal nejen rozpor, ale i jádro problému.
Některá filozofická díla Viklefova byla známa v Praze již koncem 14. století. Znal je i Hus a se zájmem je studoval. Chyběla zejména díla teologická, která byla v ostatním světě i ve Viklefově vlasti zdrojem velkých polemik.
V letech 1402–1403 přináší dva významné Viklefovy spisy Dialogus a Trialogus do Prahy z Oxfordu Husův univerzitní kolega a později i druh v utrpení Jeroným Pražský. Stejně jako celá řada dalších událostí se i tento mezník nedá přímo určit a časově je možno jej odvodit jen z celkového kontextu.
Na počátku 15. století dochází i v Evropském měřítku znova k diskusi o Viklefových názorech. Čím byl Viklef tak aktuální a pro tehdejší církev nebezpečný? Určitě ne tím, že zastával vyhraněný filozofický realismus (obecné pojmy mají své konkrétní předobrazy). Horší bylo, že Viklef učil, v souladu s jinými mysliteli té doby, že světští páni mohou v církvi nastolit pořádek tehdy, když v ní není a když sama toho není schopna. Viklef vyslovil také tehdy velmi provokativní tezi, že kdo není ve stavu milosti, nemůže vládnout (ve spise o světském panování De civili domino z roku 1376). Neurčil však blíže, jak se určí, kdo je nebo není ve stavu milosti. Byl to právě Viklef, kdo také mohutně zaútočil na církevní tradici, jejíž normativní úlohu v podstatě popřel. Podle něho tradice není pramenem Božího zjevení, jediným měřítkem pro církevní učení i praxi je Bible, Písmo svaté. Tyto názory vyslovil ve spisech De Ecclesia (O církvi), De veritate sacrae scripturae (O pravdě Písma svatého) a De potestate papae (O moci papežské), které napsal v letech 1377–1378. Snad nejvíce provokoval Viklef svým učením o Večeři Páně, které s ním ovšem Hus nikdy nesdílel. Viklef se v otázce přijímání přikláněl k tzv. remanenci, tedy k nezdůrazňování přepodstatnění chleba a vína v tělo a krev Kristovu, ale kladl důraz na duchovní přítomnost Krista, která je těmito živly symbolizována. Právě v roce 1403 došlo k důležitému kroku, který měl fatální dopad na další Husův život.
Mistr pražské univerzity, Němec Jan Hübner, pocházející ze Slezska, podal pražské arcibiskupské kapitule 24 článků z Viklefova díla, které byly odsouzeny již dávno předtím v Londýně a přidal k nim dalších 21 vět z Viklefova díla, které sám vybral. Požadoval, aby toto učení bylo odsouzeno i v Praze. Arcibiskupští úředníci se obrátili s prosbou o dobrozdání na pražskou univerzitu, kde se konala v květnu 1403 na toto téma bouřlivá disputace. Čeští mistři většinou Viklefa hájili proti ostatním. Vedle Husa pro Viklefa horlivě vystupoval Stanislav ze Znojma a zejména Štěpán Páleč. Nicméně na univerzitní disputaci byl Viklef odsouzen, neboť čeští mistři byli v menšině.
Od této doby se stává Viklefovo učení nesmírně důležitým katalyzátorem, který povede obě strany na nesmiřitelné pozice. Ve vypjaté atmosféře roku 1403 píše Stanislav ze Znojma spis De corpore Christi (O těle Kristově), kde se přiklání k Viklefovu učení o remanenci, které je ovšem z hlediska tradičního pohledu církve velmi diskutabilní.
- Podrobnosti
- Napsal Marty
Počátky Betlémské kaple
Betlémská kaple byla založena v roce 1391 péčí bohatého staroměstského kramáře (obchodníka) Kříže a významného dvořana krále Václava IV., rytíře Jana (Hanuše) z Mühlheimu. Kramář Kříž poskytl pozemek pro stavbu a dvořan Hanuš zřídil nadání (hmotné zabezpečení) pro českého kazatele. Z popudu žáků Milíče z Kroměříže a Matěje z Janova dal dvořan Hanuš nové kapli biblický název Betlém – tedy „dům chleba", aby ji představil jako místo sycení křesťanů duchovním pokrmem – slovem božím. Duchovní správce kaple byl povinen především dvakrát denně česky kázat pro obecný lid v každém církví slaveném dni. V době adventní a postní kázal pak jen ráno, aby věřící nezdržoval od návštěvy bohoslužeb v jejich farnostech. Kaple byla zasvěcena památce „Neviňátek" či „Mláďátek", tedy novorozeňat, pobitých králem Herodem, jejichž svátek byl slaven 28. prosince. Kramář Kříž se stal mecenášem kaple jako obdivovatel Milíčův. Dvořana Hanuše, pocházejícího ze slezské Vratislavi, zjevně k myšlence duchovní kultivace českého prostředí přivedla jeho manželka, česká šlechtična Anna Zajícovna z Hazmburka.
Povinnost výběru správce kaple přešla podle zakládací listiny na tři mistry z Karlovy koleje, rodem Čechy. Činnost kaple byla podporována četnými odkazy a postupně při ní vyrůstala i kolej pro české studenty. Dispozice kaple představovala nečleněný sál o rozloze 798 m2 a tato prostora pojala až 3000 návštěvníků, reprezentujících asi 1/13 obyvatel všech pražských měst! Kaple se nacházela v té části Starého Města, kde žilo velké množství česky mluvícího obyvatelstva a byla situována i do blízkosti bývalého centra Milíčova reformního úsilí nazývaného dříve Jeruzalém. Činnost Betlémské kaple tak propojovala mecenášství českých dvořanů krále Václava, kriticismus představitelů českého univerzitního národa a české pražské měšťanské prostředí s odkazem reformního díla Milíčova okruhu.
K plodům reformních snah doby Karla IV. patřila kazatelská kritika morálních výstřelků osobností, které měly být ostatním duchovní autoritou. Více, než vyhlášený rakouský kazatel Konrád Waldhauser (+1369), oslovil česky mluvící obyvatelstvo Prahy svými kázáními jeho následovník Jan Milíč z Kroměříže (+1374), který se vzdal slibné kariéry královského úředníka a kanovníka svatovítské kapituly, aby se mohl plně věnovat kazatelskému poslání. Jeho asketický život, výmluvnost, odvaha a vytrvalost, s jakými vystupoval a odhaloval zlořády jako projevy apokalyptického Antikrista, mu získaly mnoho příznivců i četné nepřátele. V místě zrušených pražských nevěstinců budoval pro napravené padlé ženy zbožný útulek s kaplí zasvěcenou sv. Máří Magdaléně a příbytkem pro žáky budoucí kazatelské školy. Dostal se však do soukolí kanonického procesu, v jehož průběhu zemřel. Aktivita Milíče a jeho žáků přerostla v opravné hnutí, jehož vnější projevy byly sice potlačeny, ale zanechaly trvalou stopu.
K významným osobnostem, hlásícím se k Milíčovu odkazu, patřil mistr Matěj z Janova (+1394). „Mistr pařížský", jak byl Matěj zván pro svou mimořádnou studijní průpravu na pařížské univerzitě, otevřel ve svém díle „Pravidla Starého a Nového zákona" řadu témat, která byla později reformací rozvinuta. Téma boje s pokrytectvím, zosobněným v démonické postavě Antikrista, šlo ruku v ruce s důrazem na Písmo svaté. Matěj dále rozvedl Milíčovu myšlenku o častém přijímání večeře Páně tak, že účastí na svátosti eucharistie podmínil správné přijímání slov evangelia. Mistr Matěj, zastávající vážený úřad pražského svatovítského kanovníka, se nikdy nedostal do přímého konfliktu s autoritou církve. Když byl roku 1389 donucen k odvolání některých svých názorů, podřídil se arcibiskupskému soudu.
- Podrobnosti
- Napsal Marty
Vysokoškolské studium
„Co pak činie zjevné nekázni v kostele, strojiece krabošky jakož i já v mladosti byl sem jednú pohřiechu kraboškú, kto by vypsal na Praze? Učiniece žáka potvorného biskupem, posadie na oslici tváří k uocasu vedú ho do kostela na mši a před ním nesú mísu polévky a konev neb čbán piva, i držié před ním, an jie v kostele a viděch, an kadí kadidlem okuřuje v zdvih nohu nahoru i vece hlasem velikým: bú a žáci nesiechu před ním veliké pochodně miesto svěc, an chodí oltář od oltáře tak kadě. Potom uzřěch, ano žáci vše opak kukly kožišné obrátili a tancují v kostele a lidé sě dívají a smějí."
Předpokládaná doba odchodu mladého Jana Husa z domova a jeho příchodu do Prahy nastala mezi lety 1386–1390. V hlavním městě království se nazýval nejprve „Janem z Husince" a teprve později psal své jméno ve tvaru „Jan Hus". Tříleté studium na fakultě svobodných umění, představující základ systému vzdělání na pražské univerzitě, ukončil Hus roku 1393 dosažením první akademické hodnosti, titulu bakaláře svobodných umění. Hus se nespokojil s tímto výsledkem, zůstal členem univerzity a směřoval k vyšším stupňům akademických hodností. V roce 1396 pak vykonal mistrovské zkoušky a stal se
mistrem svobodných umění.
Mistr Jan Hus byl poté čekatelem řádné profesury, pro niž univerzitní statuta předepisovala další dvouleté zkušební období. Tehdy se Hus mimo jiné blíže seznámil s názory oxfordského reformátora Jana Viklefa 1384, které výrazně ovlivnily jeho následný myšlenkový vývoj. Roku 1398 dokončil pro svou potřebu opisy vybraných Viklefových textů. Téhož roku získal již jako erudovaný člen univerzitní obce další zajímavou příležitost pro uplatnění svých schopností. Velmi pravděpodobně byl členem poselstva krále Václava IV., které se podílelo na setkání českého panovníka, zastávajícího v té době zároveň úřad krále římského, s francouzským králem Karlem VI. v Remeši.
V roce 1398 mistr Jan Hus zároveň konečně pronikl na fakultě svobodných umění do skupiny mistrů, kteří pravidelně přednášeli žákům a měli významné slovo při organizování odborné činnosti fakulty. Postupně se vypracovával na čelného představitele českého „univerzitního" národa.
Významným centrem akademického života českého univerzitního národa se kromě příslušné koleje stala již před polovinou devadesátých let Betlémská kaple, založená roku 1391. Činnost Betlémské kaple souvisela s nadacemi podporujícími české studenty a zároveň se zde poskytoval prostor českým kazatelům, spjatým s univerzitou, k šíření reformních myšlenek mezi laickou pražskou veřejností. Mistr Jan Hus poznal kapli nejprve jako zbožný návštěvník a posluchač kázání, později, od 1402, jako její dlouholetý duchovní správce a kazatel. Aby však tohoto postavení mohl dosáhnout, musel se nejprve stát příslušníkem kněžského stavu.
Pravděpodobně nedlouho po dosažení mistrovského stupně v oboru svobodných umění se mistr Jan Hus, vedle svých dalších univerzitních aktivit, začal připravovat pro kněžskou dráhu studiem na teologické fakultě pražské univerzity.
Bakalaureátu teologie dosáhl Jan Hus až v průběhu prvního desetiletí 15. století. V té době si již vydobyl uznání jako zkušený vysokoškolský pedagog a známý kazatel.
Nižší stupeň svěcení jáhenství získal mistr Jan Hus asi ve věku třiceti let v dubnu roku 1400 a na kněze byl vysvěcen pravděpodobně před červnem 1401. Tím započalo nové období jeho života.
Život členů pražské akademické obce
Středověká univerzita byla institucí, rozvíjející se v Evropě od 12. století a opírající se nejen o dědictví antické vzdělanosti, ale též o vzory komunit středověkých městských obcí a cechovních řemeslnických korporací. Pro společnou obec učitelů a studentů se vžil pojem „universitas".
Existence Pražské univerzity jako první středoevropské vysoké školy byla právně zajištěna v letech 1347–1349 souborem privilegií papeže a Karla IV. jako krále a císaře. V době svého největšího rozkvětu byla univerzita tvořena čtyřmi fakultami svobodných umění: teologickou, lékařskou a právnickou, která se posléze transformovala do samostatné právnické univerzity. Hmotné zabezpečení studentů i univerzitních profesorů bylo vázáno na kolejní instituce (kolej - collegium), materiálně zajištěné pomocí výnosů z darovaných vsí či z jiných nadání a spjaté s domy, v nichž sídlili členové univerzity.
Politické události v závěru 14. století
Doba, v níž Jan Hus studoval, nebyla v rozměru českých zemí ani v evropském měřítku rozhodně žádnou idylou. Problémy, provázející vládu krále Václava IV., narůstaly. Král se dostával do stále hlubšího konfliktu jak s nejvyšším církevním hodnostářem v zemi, pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna (+1400), tak s nejmocnějšími feudály, tvořícími skupinu vyšší šlechty. Spor s Jenštejnem byl ještě přiostřen kontrastem povah obou soupeřů. Proti králi, neodepírajícímu si různé radosti luxusního dvorského života, stál asketický arcibiskup s mystickými sklony, uplatňující tvrdě církevní autoritu.
Významný zdroj rozporů se nalézal také v bezprostředním králově okolí, kde ve dvorském prostředí získávali stále větší vliv Václavovi oblíbenci z řad nižší šlechty na úkor příslušníků vyšší feudality. Porušení křehké mocenské rovnováhy vedlo až ke střetnutí mezi členy lucemburské dynastie. Mocenskou hru proti slabému Václavovi rozehráli jeho příbuzní bratranec moravský markrabě Jošt a nevlastní
bratr uherský král Zikmund.
Prožitek tísně a trvalého zhoršování poměrů u lidí Husovy generace mohl být umocňován i dalšími negativními jevy, k nimž patřily opakované morové epidemie, kořistění a zvůle loupeživé šlechty, či stupňování xenofobie, vybíjející se v protižidovském pogromu. Dobová realita se jevila ještě tíživější ve srovnání s ideálem uplynulé doby vlády císaře Karla.
Podkategorie
První čtení
Srdečně Vás zveme na první ze sedmi čtení textů Mistra Jana Husa
- pod heslem prvního výroku Husova Sedmera: Hledej pravdu!
Studentský klub K4, Celetná 20, Praha 1, 17. dubna 2013 od 18:00,
Host večera: prof. PhDr. Petr Čornej, Dr.Sc.
Všichni zájemci jsou vítáni!
Studijní texty:
Druhé čtení
Srdečně Vás zveme na druhé ze sedmi čtení textů Mistra Jana Husa
- pod heslem druhého výroku Husova Sedmera: Slyš pravdu!
Studentský klub K4, Celetná 20, Praha 1, 23. října 2013 od 18:00,
Host večera: prof. ThDr. Jan B. Lášek
Všichni zájemci jsou vítáni!
Studijní texty:
Čtvrté čtení
Ve čtvrtém čtení Husovských textů jsme pokračovali v knize "Výklad viery, Desatera Božieho přikázanie a modlitby Páně", kterou editoval K.J. Erben z rkp. pergamenu ve fol. v Gersdorfské bibliotéce v Budyšíně. Výklad textu k modlitbě Otčenáš - kapitola 90-91, str. 360 - 365.
Mistr Jan Hus - život a dílo
krácený životopis Mistra Jana Husa
Základem následující podrobné prezentace života a díla Mistra Jana Husa, spravované Církví československou husitskou, byly využity materiály, užité při výstavě Mistr Jan Hus 1415–2005, která se konala od června do října 2005 v Tereziánském křídle Pražského hradu.
Kalendář akcí
Nejnovější fotogalerie
Nejnovější články
Nejčtenější
Komentáře
-
Husovské trienium I. - Soudržnost, spravedlnost, pravda
17.07.2014 18:05Dobrý den prof. dr. Ionescu, ráda Vám pomohu, zde je můj email, prosím kontaktujte mne ... -
Husovské trienium I. - Soudržnost, spravedlnost, pravda
12.07.2014 07:44Jsem profesorka na Bukurestske universite a pripravila jsem k vadyni v rumunstine preklad (200 s)vyberu ... -
Češi a Němci na příkladu vztahu Husa k Lutherovi
25.06.2014 15:19tak určitě :)
Uvedená práce (obsah) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora licenci 3.0 Česko, práva CČSH