Details

Geschrieben von Marty

Veröffentlicht: 11. Februar 2013

Odstranit církevní rozkol měl podle dohody mezi papežem Janem XXIII. a králem Zikmundem všeobecný koncil, svolaný do jihoněmecké Kostnice. V průvodu krále Zikmunda byli i dva čeští páni – Jan z Chlumu a Václav z Dubé, kteří přinesli Husovi výzvu krále Zikmunda, aby se pod královskou ochranou vydal do Kostnice a mohl tak obhájit pověst svou i českého království. Stále sílící přijímání Viklefových myšlenek bylo důvodem obviňování českého království z  rozmáhajícího se kacířství. Hus sám sice tvrdil, že byl odsouzen za kázání proti hříšnému kněžstvu, ale jeho domácí oponenti to vyvraceli a prohlašovali, že se tak stalo pro obhajoby odsouzeného heretika Viklefa. Hus se po delším váhání rozhodl do Kostnice odjet.

Hus se vydal na cestu doKostnice11. října 1414 z hradu Krakovce. Během cesty se nesetkal s žádnými nesnázemi a do Kostnice dorazil bezpečně 3. listopadu 1414. Vyznačena jsou velkými písmeny místa bezpečně zjištěného Husova, malými písmeny místa pravděpodobného pobytu: pobytu:

• KRAKOVEC
• Tachov
• BÄRNAU
• NEUSTADT
• WEIDEN
• SULZBACH
• HERSFELD
• HERSBRUCK
• LAUFF
• NÜRNBERG
• Ulm
• BIBERACH
• Meersburg
• KONSTANZ

V Kostnici se Hus po svém příchodu ubytoval v ulici sv. Pavla u vdovy Fidy blíže městské brány.

Kostnický koncil byl do té doby největším shromážděním církevních hodnostářů, ale také místem politických zájmů, kde se setkávali i významní představitelé světské moci. Byl však také místem, kde hledali svůj prospěch i různí příživníci a dokonce i nekalé živly.

"Na concilium sám papež Jan XXIII. osobně byl jest, k tomu tři patriarchové, 23 kardinálů, 27 arcibiskupů, biskupů 106, biskupů titulovaných z klášterů 33, opatů 103, soudcí síně papežovy 18. Doktorů svatého písma, v dekretích a v právích a mistrů 343, ... Králů a knížat světských osobně 28 bylo, hrabí 78, šlechticů, vladyk, rytířů 676, zlatníků 48, kramářů 350, krejčí 170, ševců 86 ... šenkýřů 45, barvířů 336, trubačů, hudců, pištců, kejklířů 516, nevěstek zjevných 718."

Krátce před Husem přibyl do Kostnice i papež Jan XXIII., kterého cestou v zasněžených Alpách potkala nehoda.

V Praze mezitím mistr Jakoubek ze Stříbra zahájil podávání večeře Páně pod obojí způsobou. To bylo pro církev nepřijatelné, protože to znamenalo porušení liturgické jednoty.

O kalich začaly ostré polemiky.

Hus nejprve váhal, zda má přijímání pod obojí schválit, ale v Kostnici v posledních dnech své svobody s ním souhlasil a napsal kvestii, která je doporučuje.

Hus byl 28. listopadu byl zatčen a později uvězněn v krutém žaláři v klášteře dominikánů.

V žaláři píše Hus drobné traktáty, některé dokonce na prosbu svých žalářníků, a udržuje tajně korespondenci se svými přáteli a průvodci v Kostnici.

V Kostnici pokračuje po příjezdu krále Zikmunda o Vánocích roku 1414 jednání koncilu. Husova kausa je prozatím odsunuta do pozadí, aby nebylo rušeno řešení závažnějších problémů. Ve městě zatím pokračuje čilý život a obchody na tržišti.

Po útěku papeže Jana XXIII. z Kostnice a jeho dostižení a následném uvěznění byl Hus převezen do nového žaláře na hradě Gottlieben. Pro Husa nepříznivými náznaky bylo nové odsouzení Viklefa a zákaz přijímání pod obojí, které koncil vyslovil.

Znovu bylo zahájeno soudní řízení proti Husovi, který byl opětovně vyslýchán. V čele soudu stál kardinál Pierre d ́Ailly, rozhodný odpůrce Husových názorů. Proti všem pravidlům řízení proti kacířům byly na přání krále Zikmunda povoleny Husovi tři veřejné výslechy. Hus byl konfrontován se články vybranými z jeho spisů, zvláště z traktátu De Ecclesia (O církvi) a pokoušel se je hájit proti obvinění z hlásání bludného učení. Hus si neuvědomil dost jasně, že se nekoná scholastická disputace, na kterou se připravoval, nýbrž trestní řízení pro kacířství. Ačkoliv byla jeho obhajoba statečná, dopouštěl se některých netaktických výroků.

Nejhoršími protivníky a žalobci Husa byli čeští účastníci koncilu, zvláště někdejší jeho přítel mistr Štěpán z Pálče, který proti němu sestavoval žalobní články. Po skončení koncilu se nesměl vrátit do Čech a odešel do Polska.

Ze žaláře psal Hus své poslední dopisy přátelům do Kostnice i domů do Čech. Husovi byla nabídnuta velmi umírněná formule odvolání, o kterou se přičinil jeho někdejší soudce a nynější člen soudu kardinál Zabarella. Hus odmítá s odůvodněním, že nemůže odvolat něco, co nehlásal. Byl pokládán za zatvrzelého,
zbaven kněžské hodnosti a odevzdán světskému soudu k potrestání. Hus doufal, že bude moci přednést připravenou "Sermo de Pace" (Řeč o míru).

Úryvky z Husova listu

z 10. 6. 1415, napsaného v Kostnici v žaláři

Mistr Jan Hus, v naději slúha boží, všem věrným Čechóm, jenž pána boha milují a budú milovati, žádost svú vzkazuje, aby pán buoh dal jim v své milosti přěbývati i skonati a v radosti nebeské na věky přěbývati Amen.

Věrní a v bohu milí páni, panie, bohatí i chudí. Prosím vás a napomínám, aby pána boha poslúchali, jeho slovo velebili a rádi slyšeli a plnili. Prosím vás, aby pravdy boží, kterúž sem z božieho zákona psal a z řečí svatých kázal a psal, aby sě té drželi. Prosím také, ač by kto ote mne slyšal na kázání neb súkromie co proti pravdě božie, aneb ač bych kde psal, jenž, ufám bohu, toho nenie, aby toho nedržal. Prosím také, ač kto viděl mé lehké obyčeje v mluvenie neb v skutciech, aby sě jich nedržal, ale aby za mě boha prosil, aby mi řáčil odpustiti. Prosím, aby kněží dobrých obyčejóv milovali a velebili a je ctili, a zvláště, jenž pracují v slově božiem. Prosím, aby sě varovali lstivých lidí a zvláště kněží nehodných, o nichž die spasitel, že sú v rúšě ovčiem a vnitř vlcie hltaví.

Prosím pánóv, aby své chudině milostivě činili a právě jie zpravovali. Prosím měšťanóv, aby své obchody právě vedli. Prosím řemeslníkóv, aby věrně své dielo vedli a jeho požívali. Prosím sluh, aby svým pánóm a paniem věrně slúžili. Prosím mistróv, aby, jsúce dobře živi, své žáky věrně učili, najprvé aby boha milovali, pro jeho sě chválu učili a pro prospěch obcě a pro své spasenie, ale ne pro lakomstvie ani pro světské zvelebenie. Prosím studentóv i žákóv jiných, aby sě pilně pro boží chválu a pro spasenie své i jiných lidí učili.

Psal sem list tento vám v žaláři v okovách, čakaje nazajtřie na smrt odsúzenie, maje plnú naději v bohu, abych pravdy božie neustupoval a bludóv, kteréž sú na mě křiví svědkové svědčili, abych sě neodpřísahal. Kterak se mnú pán bóh milostivě činí a se mnú jest v divných pokušeniech, poznáte, až sě u boha v radosti s jeho pomocí shledáme.

Také prosím, aby sě milovali, dobrých násilím tlačiti nedali, a pravdy každému přáli. Dán list v noci u pondělí přěd svatým Vítem po dobrém angelu.

Details

Geschrieben von Marty

Veröffentlicht: 11. Februar 2013

Už v jarních měsících roku 1414 vybídl nový římský král Zikmund Lucemburský prostřednictvím českých šlechticů Jana z Chlumu a Václava z Dubé mistra Jana Husa k účasti na obecném koncilu svolaném do říšského města Kostnice na počátek listopadu. Konkrétní odpovědi se však nedočkal. Teprve v létě, když se Zikmund obrátil na svého bratra Václava IV., se pozvání začalo řešit nejen v Husově okruhu, ale také v královské radě. Po určitém váhání se Hus rozhodl, navzdory varovným hlasům, pozvání přijmout. Koncil, jehož cílem bylo prosadit reformu římské církve, odstranit papežské schizma a posoudit věroučné záležitosti, pokládal za veřejnou tribunu, na níž seznámí zástupce všech křesťanských zemí se svým pojetím církve a božího zákona. Ještě předtím, než se vydal na cestu, si dal pořídit notářské opisy důležitých dokumentů a skupina vlivných šlechticů vymohla na pražském arcibiskupovi Konrádovi z Vechty prohlášení, že neví o žádném Husově kacířství.

Details

Geschrieben von Marty

Veröffentlicht: 11. Februar 2013

Ani ve venkovském exilu nezapomínal Hus na své pražské posluchače a milovanou Betlémskou kapli. V červnu 1413 se tu nakrátko opět objevil a dokončil zde české zpracování latinského spisu De sex erroribus (O šesti bludiech), zvěčněného posléze na stěnách kaple.

Bezprostředním důvodem Husova odchodu ze Sezimova Ústí kolem poloviny července 1414 bylo zřejmě rozšíření epidemie pravého moru. Našli se však i pomlouvači, kteří tvrdili, že Hus byl z kraje vyhnán. Hus jednomu z nich, pobývajícímu pravděpodobně na Bechyni, rázně odpověděl: „...velmi mne žádají v tom kraji, v němž sem kázal... A oznámiv jim pravdu boží, již jsem do jiného kraje se přibral proto, abych tu pravdu také ohlásil."

Poslední venkovský azyl nalezl Hus pod ochranou vlivného šlechtice a vratislavského hejtmana Jindřicha Lefla z Lažan na hradě Krakovci u Rakovníka. Krakovec byl přepychový hrad, vybudovaný na konci 14. století stavebníky  královské huti Václava IV. pro panovníkova přítele Jíru z Roztok. V odlehlé krajině, stranou hlavních cest, měl mistr Jan zajištěno pohodlí i bezpečí.

Details

Geschrieben von Marty

Veröffentlicht: 11. Februar 2013

Jedno z útočišť po odchodu z Prahy nalezl Hus zřejmě na hradě Egerberku, který se vypíná nedaleko vsi Lestkov na jižním břehu Ohře. Hrad v té době vlastnil Mikuláš Augustinův, řečený Bohatý, zastávající úřad nejvyššího písaře. Pod ochranou mocného příznivce zde mistr Jan krátce pobýval na přelomu let 1412 – 1413 a zahájil v tehdy přepychovém sídle práci na české Postile.

Od jara 1413 se Hus sbližoval s významným šlechtickým politikem Čeňkem z Vartenberka, který od roku 1414 vykonával úřad nejvyššího purkrabího pražského a od roku 1412 byl poručníkem nezletilého Oldřicha z Rožmberka, dědice rozsáhlých statků ležících především v jižních Čechách. Pan Čeněk se stal předním Husovým přívržencem a ochráncem. Svůj příklon k Husovu výkladu božího zákona snad manifestoval i pořízením skvostně zdobené Bible, jejíž písař se částečně přidržel nejstaršího českého překladu Písma a částečně již druhého a třetího překladu, odrážejících husitský přístup ke stěžejnímu křesťanskému textu. Výzdoba rukopisu, jehož vznik odborníci kladou do let 1414 - 1420 a obsahujícího též Husův Menší výklad na desatero, sepsaný po roce 1412, prozrazuje přímou souvislost s uměním dvora Václava IV.

Sílící kampaň proti Husovi si vynutila, aby betlémský kazatel nalezl místo, v němž by se cítil bezpečně. Pan Čeněk z Vartenberka mu na jaře či v létě 1413 vyhlédl jihočeský Kozí hrádek, který drželi bratři Jan a Ctibor z Kozí. Zde, nedaleko Sezimova Ústí, psal Hus svá vrcholná díla a vydával se kázat do blízkého i vzdálenějšího okolí. Sám o tom vydal svědectví: „Prvé sem kázal v městech i v uliciech, ale nyní káži mezi ploty, podlé hradu, jenž slove Kozí, mezi cěstami měst i vsí..." Není vyloučeno, že Hus, zaštítěný ochranou pana Čeňka, kázal i na blízkých rožmberských hradech Příběnicích a Choustníku.

Na Kozím hrádku měl pracovitý Hus dostatek času nejen kázat, ale také promýšlet svá stanoviska a psát texty zásadní povahy. Není vyloučeno, že právě zde dokončil své stěžejní latinsky psané dílo De Ecclesia církvi v němž prohlásil za skutečnou církev Kristovu všechny věrné křesťany předurčené ke spasení, nikoliv institucionální církev v čele s papežem. Tato práce později výrazně přispěla k Husovu odsouzení v Kostnici. K českému laickému publiku se obracel česky psanou Postilou, souborem kázání, dokončených na Kozím hrádku 27. října 1413.