Husinec a Prachatice
Mistr Jan Hus se narodil asi v roce 1371 v Husinci u Prachatic.
Přesné datum jeho narození není známo; v úvahu přicházejí roky 1364–1375, obvykle se udává rok 1371. Hus se sám o sobě zmiňuje k roku 1414 v „Knížkách proti knězi kuchmistrovi", že mu ještě není padesát let: „...a já ještě nehřeším padesát let po křtu; neb mi ještě nenie padesáti let."
Pro Husinec u Prachatic svědčí kromě jiného, i to, že nad Husem držel ochrannou ruku mistr Křišťan z Prachatic a notář Mikuláš z Prachatic nazývá Husa svým kompatriotem, tedy krajanem.
V úvahu přichází i Husinec u Prahy, protože existuje záznam o Janovi z Husince, který se přihlásil k vysvěcení na kněze v roce 1400 a píše se Jan Michalův z Husince, kraj Boleslavský. Žadatelé se však nepřihlašovali z místa, odkud pocházeli, nýbrž z místa, kde momentálně bydleli nebo působili.
Husův otec se nejspíše jmenoval Michal. O matce víme od samotného Husa: „Matka má mě učila řiekati: Amen, tak bóh daj." Z prosby Jana Husa před smrtí, aby mistr Martin dal syny jeho bratra na řemeslo, můžeme usuzovat, že Hus měl nejméně jednoho bratra, který měl alespoň dva syny.
Pětapadesát let od Husova upálení už povědomí o Husinci u Prachatic jako rodišti mistra Jana Husa existovalo.
Husinec pravděpodobně vznikl po roce 1340, první zmínky o něm pocházejí z roku 1359. Procházela tudy Zlatá stezka, která vedla z Bavor přes Prachatice, a obec patřila k panství hradu Hus. Koncem 14. století byl Husinec rozdělen mezi dvě vrchnosti, v 16. století náležel již celý k vimperskému panství. Tehdy se stal městysem a po zrušení roboty, kdy zde vzniklo několik továrniček, patřil vedle Vimperku a Lenory ke třem nejprůmyslovějším městům prachatické oblasti. Místo, kde stál Husův rodný domek zachovala tradice patrně věrně. K roku 1879 se uvádí, že ještě v polovině 17. stol.: „...chodívali lidé
k dřevěnému domku Husovu a řezávali z něho kousky dříví jako památný ostatek a pověrečný prostředek proti bolení zubů."
Původně dřevěný rodný domek mistra Jana Husa byl po několikerém ohni postaven z kamene: „...jako stavení nízké, nejprve došky, pak šindelem, nyní taškami kryté. Nade vchodem jest upevněna malá kovová deska pamětná,
a nad ní kovové polovypouklé poprsí Husovo".
Až do čtvrtého ohně byl v průjezdu strop pouze dřevěný, trámový a k němu bezprostředně se připojoval z povalů a hlíny sestrojený strop Husovy světničky. Shořel celý kryt domku, shořel trámový strop v průjezdu,
ale světnička Husova zůstala ohněm ušetřena. Po čtvrtém ohni zřízeno nad průjezdem klenutí z nepálených cihel. Když byl postižen domek požárem
po páté, spadlo klenutí v průjezdu, shořelo ve stavení všechno ostatní, co bylo ode dřeva, i ve zdech se nalézající dříví zdoutnalo, jediná Husova světnička zůstala ohněm netknuta, ačkoli strop je chatrný, podlaha stará, dřevěná a podobně arci i dvojí dveře do ní vedoucí. Jako by nad ní bděla zvláštní moc ochranná"
a po ní jej zdědil její syn Jiřík Šustr. Vdovu po Jiříku Šustrovi si vzal v roce 1740 Josef Jileček a dostal s ní domek, odhadnutý na 425 zlatých. Syn Vojtěch jej zdědil v roce 1787 a držel do roku 1811, kdy připadl jeho vdově Marii. V roce 1831 jej koupili manželé Ondřej a Rosina Jilečkovi, a pak byl zakoupen do obecního majetku.
V současnosti je v rodném Husově domku, označeném bronzovým medailonem od Bohuslava Schnircha z roku 1899, zřízen Památník mistra Jana Husa s expozicemi o jeho životě a díle a o husitské době. Památník byl v roce 1978 prohlášen národní kulturní památkou a od roku 2011 je v péči Církve československé husitské.
První vzdělání získal malý Jan zřejmě na škole v Prachaticích. Podle vyprávění bydlel v tzv. Husově domě čp. 71, který se nachází na levé straně Husovy ulice. Původně gotický dům byl v 16. století přestavěn do renesanční podoby.
Přihlásit RSS Feed
