V roce 2013 vyšel sborník projevů k 163. výročí narození Tomáše Garrigua Masaryka.  Mezi autory se objevil i prof. Zdeněk Kučera, který se ve svém příspěvku zabýval přiblížením odkazu Husa v myšlení a životě Tomáše Garrigua Masaryka. Část jeho textu si pojďme přiblížit zde.

 Masaryk již před válkou viděl reálnou souvislost mezi náboženským vyznáním a politickými cíli: „… kdo je nábožensky svobodný, ten nalezne správnou cestu politickou.“ (Mistr Jan Hus a česká reformace, projev na Kozím Hrádku 17. července 1910, s. 27) A dialekticky k tomu (tamtéž s. 29): „Naše úsilí politické je pokračováním reformace.“ Vztah mezi Husem, českou reformací a současnými politickými požadavky neviděl Tomáš Garrigue Masaryk jako návaznost dějinnou či výlučně historicko-právní, 

nýbrž etickou a duchovní (tamtéž s. 1): „Co nás spojuje s Husem? Hmotně nic. O Ducha se máme starat, ducha jen duch může spojovat.“ Duchovní vztažností je analogie mravního úsilí reformace a zápasu o samostatnost a svobodu za války. „Česká reformace byla mravní par excellence. Proto se postavila proti církvi a skrze ni proti státu… Vedla k politické revoluci. Každé důsledné a čestné mravní úsilí vede logicky k reformě, ano i k politické a sociální revoluci.“ Cituji z řeči, kterou Tomáš Garrigue Masaryk pronesl 6. července 1915 v Reformačním sále v Ženevě. Touto řečí Masaryk také subjektivně politickou reformaci zahájil. Bezmála dvacet citací jména Hus ve spisech Světová revoluce, v němž prezident Osvoboditel vzpomíná a uvažuje nad zápasem o svobodu v létech 1914-1918, potvrzuje orientaci na Husa v rozhodující fázi Masarykova života a díla.

Celý příspěvek v rámci sborníku ke stažení Hus a Masaryk_pdf..