Jedna z několika duchovních písní, které jsou připisovány Mistru Janu Husovi, je píseň Jezu Kriste, štědrý kněže. Náleží ke starším českým písním a pochází z 1. poloviny 14. století. Byla povolena pro zpěv v lidovém jazyku a nevztahoval se na ni zákaz synody z roku 1408. Původní melodie pocházela zřejmě z německé svatodušní písně, která se ale již v husitských kancionálech nevyskytuje. Český nápěv svědčí o vytříbenosti českého hudebního vkusu. Jejím vlastním textovým jádrem jsou první tři sloky (strofy) jako modlitba ke Kristu trpícímu a obětovanému. Připomínky hojné Ježíšovy štědrosti v udílení milostí, jeho muka, vykupitelská oběť a prosby o smilování a odpuštění umožňují dvojí výklad. Buď byla tato píseň původně modlitbou a meditací před obrazem ukřižovaného Ježíše Krista nebo rozjímáním před svátostí oltářní. Tento druhý výklad je původnějšímu obsahu i charakteru písně bližší. Jako píseň o oltářní svátosti ji pojímal také Mistr Jan Hus. Text upravil Jan Hus zřejmě v letech 1409-1412 tak, že ponechal dvě sloky a složil další sloky vyjadřujících úctu k Ježíši Kristu ve svátosti oltářní. Píseň, která měla celkem dvacet jedna slok, souvisí s tehdy rozšířeným středověkým kultem Božího těla. V závěru slok nahradil Hus řecké „Kyrie eleison“ českým „z té milosti“. Uveďme čtvrtou a pátou sloku písně, které dokládají středověkou svátostnou zbožnost blízkou i Husově víře a myšlení: Ó dobroto tvá k nám božská, //ó milosti tvá předivná, dáváš nám chléb z tvého těla // z tvé milosti. Dals krev z srdce vytočiti // dáváš v užitku ji píti, chtě ny tudy obživiti // z tvé milosti.
Současníci nazývali tuto píseň Husovou písní, jak je to označeno v Jistebnickém kancionále: „Tato piesnička jest složena ke cti a chvále boží od mistra Jana svaté paměti mistra Husi i ke cti všie řieše nebeské“. Píseň zařazovaná do kancionálů církve podobojí byla nesena eucharistickou úctou a měla vztah ke svátku Božího těla, utrakvisty zachovávaného a slaveného. Husovi připisovaný text má sloky související i s mariánskou úctou, anděly a kultem svatých, jak je tomu již ve starší předloze této české duchovní písně. V textu písně je zdůrazněno tělo Kristovo, tak také jeho krev, jak to odpovídalo programu české reformace důrazem na příjímání z kalicha, které bylo znovu zavedeno v době Husova života. V Jednotě bratrské bylo změněno Husovo i utrakvistické zaměření písně ke slavnosti Božího těla a byla zařazena ve zpěvnících mezi písně „o umučení Kristově a jeho spasitelné oběti“.
O rozšíření a oblibě písně Jezu Kriste, štědrý kněže napříč konfesemi svědčí její zařazení ve zpěvnících evangelických, Jednoty bratrské, metodistických i baptistických, kde však byly vynechány sloky s eucharistickými motivy. Také byla včleněna do Kancionálu katolického, kde naopak je sloka mariánská a závěrečné zvolání Kyrie eleison ponecháno v řeckém jazyce. Píseň byla ve Farského zpěvníku z roku 1922 přiřazena mezi písně s názvem oddílu „Usjednocení s Bohem u večeře Páně“. V současném Zpěvníku Církve československé husitské je zařazena pod číslem 20 a zpívá se nejen na svátek Mistra Jana Husa 6. července, ale i při dalších příležitostech, zvláště během přijímání večeře Páně. I když některé sloky z Husovi připisované verze byly vynechány, zachovává si píseň svůj původní eucharistický charakter a zaměření.
Tomáš Butta