Sdělovacími prostředky v čase červencového výročí Mistra Jana Husa proběhla zpráva, že vědci z Bádenského zemského muzea nalezli kus textilu, který byl pietně uchováván a údajně patřil českému reformátorovi. Byl nalezen náhodně ve muzeu Unterlinden ve francouzském Colmaru, když tam badatelé hledali exponáty pro chystanou výstavu o koncilu v Kostnici. Staletí starý popisek, který byl k fragmentu přiložen, uvádí, že látka pochází z oděvu Jana Husa. Testy poté provedené potvrdily, že byla skutečně vyrobena textilie ve středověku.

Jisté je, že Mistr Jan Hus se stal hned záhy po své smrti uctívanou osobou v Čechách a na Moravě. Byl slaven jeho svátek 6. července a konala se bohoslužba k jeho poctě. Utrakvistickou církví byl uctíván jako svatý, jak dokládají zobrazení na dochovaných oltářních deskách a v bohoslužebných knihách. Respekt k osobnosti Jana Husa se rozšířil do mezinárodních rozměrů vystoupením reformátorů, zejména Martina Luthera. Jana Husa nacházíme na dobových obrazech ve společnosti světových reformátorů Luthera, Melanchthona, Kalvína a dalších, které jsou umístěny na výstavách ve Wittenberku nebo v Muzeu reformace v Ženevě.

Významným a jedinečným pramenem pro poznávání Husovy životní cesty, jeho zápasu i jeho názorů jsou Husovy listy psané latinsky i česky. Byly vydány v překladu Bohumila Mareše v roce 1891 a později také v překladu Bohumila Ryby v roce 1949. Nedávno vytvořil Petr Kopecký pozoruhodnou šestihodinovou zvukovou nahrávku sedmdesáti Husových listů v přednesu Jiřího Hanáka. Nahrávka se dá zakoupit v prodejně Českého rozhlasu v Praze.

Ve svých dopisech se Jan Hus zmiňuje i o podrobnostech týkajících se jeho věcí i jeho šatů. Ačkoliv byl ve vězení přísně střežen a dozor se stupňoval s vyostřováním sporu mezi Husem a představiteli Kostnického koncilu, přece jen ve vězení měl možnost tajně předat dopisy svým přátelům. Také dostával i předával věci prostřednictvím spolehlivých lidí, kteří mu pomáhali v jeho situaci. Měl dobrý vztah s německými strážci, kterým dokonce napsal některé své spisy. Napsal například latinský spis o manželství pro jednoho ze strážců jménem Robert. V jednom ze svých dopisů Hus píše o zhoršení situace, že nikdo do vězení nesmí chodit, dokonce ani manželky žalářníků. To by mohla být možná narážka na tajné cesty pronášení listů a předmětů. V listech jsou zmínky o tom, že odkazuje konkrétním lidem – přátelům své peníze, svého koně a zvláště knihy. Petru z Mladoňovic v dopise z června 1415 dává pokyny, jak má nakládat s jeho věcmi, zejména s knihami a uvádí, které knihy si má ponechat.
V Husových listech jsou zachovány i zajímavé detaily o jeho šatech. Středověký oděv se skládal z košile a splývavé suknice, který obvykle sahal mužům po kolena. Tento základní oděv doplňoval plášť, pokrývka hlavy a opasek. Hus nosil košili a prostou suknici přepásanou opaskem. Dopis Mistru Martinovi z Volyně, který byl psán v říjnu 1414 při odjezdu do Kostnice, je považován za Husovu závěť. Měl být otevřen až tehdy, když by si byl Martin jist tím, že Hus zemřel. V závěru této závěti píše: „Šedivou sukni, kdybys chtěl, ponech si pro sebe na památku. Ale ty máš myslím v ošklivosti šedivou barvu; tedy ji dej , komu se ti nejlépe uzdá. Bílou suknici dej Farářovi, mému žáku (tím je míněna přezdívka kněze, který byl Husovým stoupencem). Také Jiřímu či Jiříkovi dej jednu kopu grošů nebo šedivou sukni, že mi věrně sloužil" (Sto listů M. Jana Husa. Praha 1949, cit. s. 146). V dopisech přátelům v Kostnici z června 1415 píše: „Plášť a sukni, ať si vezmou ti, jež zná Bůh" (cit. s. 237). To poslední, co mu zůstalo na sobě, již nikomu neodkazoval.

Středověká mentalita byla zaměřena na hmotné předměty vztahující se k významným osobám náboženského charakteru. Na Husa neměla zůstat žádná hmotná památka a proto byla spálena při jeho upálení 6. července 1415 v Kostnici i jeho suknice včetně opasku, neboť „Čechové by to za svátost ctili" (srov.Umučení M. Jana Husi od Mistra Mladeňovice, in: O mučednících českých knihy patery. Vyd. V. Flajšhans, Praha 1917, s. 44). Přesto se nějaká hmotná památka na Kristova svědka a kostnického mučedníka mohla mezi jeho ctiteli uchovat. Ačkoliv Hus žil skromným životním stylem, přece jen měl více šatů. Je také možné, že hmotné památky na českého reformátora, které zůstaly v Čechách, byly pietně uchovávány mezi jeho přáteli a přívrženci. Hus jim je přece odkázal, jak patrné ze zmínek jeho listů.

Je možností, že se taková hmotná památka na Mistra Jana Husa mohla později dostat do zahraničí mimo České země například prostřednictvím  pobělohorských exulantů. Nechť posuzují možnou pravost části oděvu příslušní odborníci. I kdyby to nebyl přímo fragment ze skutečného Husova prostého šatu, je to přece jen zajímavý odkaz na jeho dobu a svědectví o úctě k této osobě v průběhu staletí. Je jistě velmi zajímavé, že se tato nepatrná pozoruhodnost vynořila právě v čase přípravy jubilea roku 2015. Ale to nejdůležitější na postavě českého reformátora a mučedníka Jana Husa není jeho šat, na kterém si on sám nezakládal, ale jeho duchovní poselství, literární odkaz a životní svědectví.

Přidat komentář