Už v jarních měsících roku 1414 vybídl nový římský král Zikmund Lucemburský prostřednictvím českých šlechticů Jana z Chlumu a Václava z Dubé mistra Jana Husa k účasti na obecném koncilu svolaném do říšského města Kostnice na počátek listopadu. Konkrétní odpovědi se však nedočkal. Teprve v létě, když se Zikmund obrátil na svého bratra Václava IV., se pozvání začalo řešit nejen v Husově okruhu, ale také v královské radě. Po určitém váhání se Hus rozhodl, navzdory varovným hlasům, pozvání přijmout. Koncil, jehož cílem bylo prosadit reformu římské církve, odstranit papežské schizma a posoudit věroučné záležitosti, pokládal za veřejnou tribunu, na níž seznámí zástupce všech křesťanských zemí se svým pojetím církve a božího zákona. Ještě předtím, než se vydal na cestu, si dal pořídit notářské opisy důležitých dokumentů a skupina vlivných šlechticů vymohla na pražském arcibiskupovi Konrádovi z Vechty prohlášení, že neví o žádném Husově kacířství.
