Ani ve venkovském exilu nezapomínal Hus na své pražské posluchače a milovanou Betlémskou kapli. V červnu 1413 se tu nakrátko opět objevil a dokončil zde české zpracování latinského spisu De sex erroribus (O šesti bludiech), zvěčněného posléze na stěnách kaple.
Mezi obdivovatelky Jana Husa náležela také šlechtična Anna z Mochova, jejíž muž Jan byl příslušníkem rodu Vítkovců a majitel Sezimova Ústí. V tomto poddanském městě, v sousedství Kozího hrádku, Hus zřejmě od dubna 1414 pobýval a 26. června téhož roku zde dopsal spis O hřieše.
Bezprostředním důvodem Husova odchodu ze Sezimova Ústí kolem poloviny července 1414 bylo zřejmě rozšíření epidemie pravého moru. Našli se však i pomlouvači, kteří tvrdili, že Hus byl z kraje vyhnán. Hus jednomu z nich, pobývajícímu pravděpodobně na Bechyni, rázně odpověděl: „...velmi mne žádají v tom kraji, v němž sem kázal... A oznámiv jim pravdu boží, již jsem do jiného kraje se přibral proto, abych tu pravdu také ohlásil."
Poslední venkovský azyl nalezl Hus pod ochranou vlivného šlechtice a vratislavského hejtmana Jindřicha Lefla z Lažan na hradě Krakovci u Rakovníka. Krakovec byl přepychový hrad, vybudovaný na konci 14. století stavebníky královské huti Václava IV. pro panovníkova přítele Jíru z Roztok. V odlehlé krajině, stranou hlavních cest, měl mistr Jan zajištěno pohodlí i bezpečí.