Osobnost českého náboženského reformátora Mistra Jana Husa zkoumal z pedagogického hlediska v 19. století Karel Novák. Existují ještě další starší studie Václava Novotného a Vlastimila Kybala. Z novějších autorů zmiňme Miloslava Cipra, který upozornil na pedagogický význam českých lidovýchovných spisů.

Hus chápal katechetické vyučování dospělých i dětí jako neodmyslitelnou součást kněžského poslání a služby. V úvodu Výkladů píše: „Protož, že sem knězem v naději od boha poslaným, abych učil lid věřiti, přikázánie božie plniti a bohu sě právě modliti, chci ty tři věci sprostným lidičkóm vyložiti." Mistr Jan Hus je autorem řady výchovných a katechetických spisů. Mezi jeho české nábožensko-morální traktáty patří Zrcadlo hříšníka tzv. větší, Zrcadlo hříšníka tzv. menší, Dcerka, Provázek třípramenný a již zmíněný rozsáhlý nábožensko-morální traktát Výklad víry, Desatera a modlitby Páně. Sepsal pravděpodobně Katechismus – příručku pro vyučování mládeže a dospělých. Emanuel Havelka se snažil prokázat jeho autorství a Jiří Daňhelka považoval původní podobu katechismu za Husovo dílo, a byl proto zařazen do edice Opera omnia (4. sv.). Dále je to Jádro učení křesťanského, ke kterému byla připojována literní pomůcka Abeceda. K menším nábožensko-vzdělávacím traktátům patří spis O hřieše a O vieře. Hus skládal eticky zaměřené veršované skladby, jakými jsou Devět kusóv zlatých a Mravní průpovědi. Pastoračně výchovné zaměření má česky psaný spis O manželství. Husovy katechetické spisy vznikaly v bezprostředním osobním styku s lidmi, zejména v době jeho mimopražského exilu v letech 1412-1414. Tehdy si uvědomoval význam těchto spisů pro vzdělávání ve víře a pro výchovu ke křesťanskému životu českého lidu. Vznik českých katechismových spisů byl spontánní a souvisel s Husovým nerespektováním zákazu jeho kazatelské činnosti.

Husova výchovná činnost byla rozsáhlá. Zahrnovala všechny věkové skupiny a sociální vrstvy. Je zaměřena na kněze i laiky, studenty i učitele, muže i ženy, dospělé i děti. Ačkoliv svými pedagogickými snahami podporoval především vzdělání a kulturu svého vlastního národa, nebylo jeho působení jako křesťanského vychovatele národnostně omezeno. V kostnickém vězení napsal drobné latinské spisy. Byly věnovány německým strážcům, kteří mu ulehčovali pobyt ve vězení. Jsou to spisy O poznání a milování Boha, O přikázáních Páně a modlitbě Páně, O pokání, O třech nepřátelích člověka, O smrtelném hříchu, O manželství, O svátosti těla a krve Páně. Tyto spisy vznikaly bez příruček a jsou dokladem Husových katechetických schopností.

Náboženskou výchovu a vzdělávání v kostelích, školách a rodinách můžeme sledovat po celou dobu středověku. V kontextu středověkého církevního vyučování, propojeného s bohoslužbou a svátostnou praxí a vycházejícího z tradiční věroučné a etické látky, je třeba nahlížet i na Mistra Jana Husa. Současně byl u Husa a jeho následovníků mnohem výraznější a prohloubený zájem o katechezi motivovaný snahou o nábožensko-etickou nápravu středověké církve a společnosti. Vedle kázání byly právě křesťanská výchova a vzdělávání jedním z hlavních nástrojů náboženské reformace v Čechách. Mistr Jan Hus položil významným způsobem základy katechismové tvorby a pedagogického úsilí celé české reformace. Na něho navázali utrakvisté rozvíjející soustavu partikulárních škol a Jednota bratrská vyznačující se systematickou a trvalou sborovou výchovou.