Pražskému_arcibiskupu_Zbyňkovi_z_Hazmburka.pdf32.62 KB

(V Praze v červenci 1408.)

Pokorné mé poručení ve víře a pravdě Pána Ježíše Krista.

Nejdůstojnější Otče!

Velmi často si opakuji, kterak nedlouho po svém nastolení stanovila mi Vše Otcovskost za pravidlo, kdykoli bych zpozoroval nějakou závadu ve správě, abych ji hned osobně, anebo v její nepřítomnosti písemně, závadu toho druhu oznámil. To pravidlo mne nyní nutí, abych se vyslovil: Jak to, že kněží smilní a všelijak zločinní bez důtky kárného řízení svobodně si vykračují jako nezkrocení býci a plemenní hřebci s šíjemi vztyčenými, kdežto pokorní kněží, kteří vytrhávají hloží hříchu, kteří povinnost Vaší správy plní s dobrou oddaností, kteří si nehledí lakoty, nýbrž zdarma pro Pána Boha se nabízejí k hlásání evangelia, ti jsou žalařování jako kacíři a pro šíření samého evangelia zakoušejí vyhnanství? Ó Otče, jaká to zbožnost, kterou na prvním místě uložil Kristus svým učedníkům řka: „Kažte evangelium všemu stvoření"? Jaká to rozšafnost, pracovníka věrného a pilného zdržovati od práce? Vpravdě mám za to, že ne Vaše Otcovskost, nýbrž jiných lidí sveřepost rozsévá takové věci. Kterýpak chudý kněz se odváží potírati zločinná provinění? Kterýpak se odváží usvědčovati neřesti?

„Zajisté žeň hojná, ale dělníků málo" je opravdových. Proto, Otře, „proste pána žni, aby poslal" věrné „dělníky na žeň svou". Vždyť je na Vaší Otcovskosti, abyste požal celou žeň království Českého, do sýpky Páně ji sklidil a z každého snopku počet vydal v den smrti. Ale kterak bude moci Vaše Otcovskost odvézti do sýpky Páně tak veliké množství snopků, odnímá-li kosu kazatelského hlasu žencům – po libosti zahalečů, kteří sami nežnou a jiným v tom brání, protože se slovo Páně dotýká jejich provinění?

Na nich, pohříchu, naplňuje se slovo apoštola řkoucího: „Zdravého učení nebudou trpěti, od pravdy sluch odvrátí, k bájím však obrátí, a shromažďovati sobě budou učitele, majíce uši svrablavé."Vpravdě se naplní toto slovo apoštolovo, protože „ustydla láska" v duchovenstvu a „rozmnožila se nepravost v lidu" pro úpadek lásky v duchovenstvu, jež odpadává od zbožného kázání evangelia a od pravého následování Krista. Vždyť, žel, kdo z nás následuje cesty Kristovy v chudobě, čistotě, pokoře a ustavičném kázání? Běda, třikrát běda! Naplňuje se slovo apoštolovo: „Všichni, co jejich jest, hledají, ne co jest Ježíše Krista."

Pročež, nejdůstojnější Otče, otevřete oko uvnitř neboli vnitřně! Milujte dobré, prohlížejte zlé! Nepodléhejte lichocení ctitelů nádhery a lakoty, mějte zalíbení v pokorných a v milovnících chudoby! Zažeňte zahaleče na práci, nepřekážejte věrným dělníkům na žni Páně, protože není svázání, čím spása duší se dokonává.

Psal bych více, ale kazatelské dílo mi brání.

Všemohoucí Pán řiď mysl Vaší Otcovskosti v tom, co svrchu je psáno, aby svým časem Pastýři pastýřů mohla vydati povinný počet.

Přidat komentář