Odvolání_od_papeže_ke_Kristu.pdf39.43 KB
(18. října 1412.)
Bůh všemohoucí, jediný v podstatě a trojí v osobách, je první a poslední útočiště utlačených a Pán, jenž „ostříhá pravdy na věky, sjednává právo těm, kdož křivdu trpí", jenž „na blízku je všem, kdož jej vzývají v pravdě", jenž „uvolňuje spoutané", jenž „plní vůli těch, kdož se ho bojí" a „ostříhá všech, kdož ho milují, a zahubí všechny hříšníky", kteří se nechtějí polepšiti.
Ježíš Kristus, pravý Bůh a pravý člověk, v úzkosti, když byl obklopen od biskupů, mistrů a zákoníků, kněží, křivých soudců a svědků, chtěje přetěžkou a nejpotupnější smrtí vykoupiti od věčného zatracení dyny Boží, jež byl „vyvolil před světa stvořením", zůstavil na památku svým následovníkům ten nejvzácnější příklad, aby svou při poručili Pánu všemohoucímu, vševědoucímu a všeho dobrého chtějícímu, řka takto: „Popatř, Pane, na trápení mé, neboť povstal jest nepřítel", protože „pomocník a příjemník můj jsi ty". „Ty, Pane, oznámil jsi mi a seznal jsem; tehdy ukázal jsi mi předsevzetí jejich. A já byl jako beránek krotký, jenž nesen bývá k oběti, a neseznal jsem, že proti mně obmýšleli radu, řkouce: Vložme dřevo v chléb jeho a vyhlaďme ho ze země živých a jméno jeho nebuď v paměti živých více. Ale Ty, Pane zástupů, jenž soudíš spravedlivě a zkoušíš ledví i srdcí, ať uzřím pomstu Tvou nad nimi, neboť jsem Tobě poručil při svou." Vždyť „rozmnožili se ti, již trápí mě," a „radu spolu učinili řkouce: Bůh jej opustil, stíhejte a popadněte jej, neboť není, kdo by ho vyprostil." Protož „popatř, Pane, a uvaž," „neboť ty jsi trpělivá naděje má:" „vyprosť mne od mých nepřátel," „Bůh můj ty jsi, neodstupuj ode mne, neboť trápení blízké jest a není, kdo by pomohl." „Bože, Bože můj, vzezři na mne: proč jsi mě opustil?" „Neboť obklíčili jsou mě psi mnozí, sbor zlomyslníků obsedl mne," neboť „mluvili jsou proti mně jazykem lstivým a řečmi nenávistivými obklíčili jsou mě a vybíjeli jsou mě darmo. Místo aby mne milovali, utrhali jsou mně." „A položili jsou proti mně zlé za dobré a nenávist za mé milování."
Hle, a tento nejsvětější a nejplodnější příklad Vykupitelův se opíraje, od těžkého utištění, od křivého soudu a od omylné klatby biskupů, mistrů a zákoníků i soudců, sedících na stolici Mojžíšově, odvolávám se k Bohu, poroučeje Jemu svou při, následuje v šlépějích Spasitele Ježíše Krista, jako se pokorně a užitečně odvolali, když byli křivě utištěni, svatý a veliký patriarcha cařihradský Jan Zlatoústý ode dvou sněmů biskupů a kněží a blahoslavení v naději biskupové, Ondřej, biskup Pražský, a Robert, biskup Lincolnský, od papeže k nejvyššímu a nejspravedlivějšímu soudci, jenž se nedá ani otřásti bázní ani pohnouti přízní, aniž se dá dary vychýliti nebo svědky křivými oklamati.
I žádám, aby věděli všichni Kristovi věrní, obzvláště knížata, pán, rytíři, panoši a ostatní obyvatelé našeho království Českého, a měli slitování nade mnou, tak těžce utištěným omylnou klatbou, kterou způsobil hlavně můj osočovatel a protivník Michal de Causis, kdysi farář kostela svatého Vojtěcha na Novém Městě pražském, se souhlasem a přispěním kanovníků kostela Pražského, a kterou dal vyhlásit Petr, titulu svatého Anděla kardinál-jáhen kostela Římského, jejž mi určil za soudce římský papež Jan XXIII. Tento bezmála po dva roky nechtěl dopřáti mým obhájcům a zástupcům slyšení, jakého se nemá odepříti ani židovi, pohanovi nebo kacíři; rovněž nechtěl připustiti nižádnou rozumnou omluvu mého osobního nestání ani blahovolně s otcovskou milostivostí přijmouti svědectví vysokého učení pražského s visutou pečetí a s ověřením veřejných notářů ke svědectví přivolaných.
Protož je zřejmé, že jsem si nepřivodil výtku neposlušenství, ježto jsem se na předvolání nedostavil k římské kurii nikoli z pohrdavosti, nýbrž z rozumných důvodů: jednak totiž na cestě byly na mne všude políčeny nástrahy; jednak mne učinila opatrným cizí nebezpečí – oloupení a uvěznění mistrů Stanislava a Štěpána Pálče, kteří se na předvolání chtěli dostaviti, ale byli v Bologni oloupeni o peníze i o jiné věci a potupně uvězněni, při čemž se s nimi nakládalo jako se zločinci, aniž předcházel vůbec nějaký výslech –; dále proto, že moji zástupci byli ochotni zavázati se u římské kurie k pokutě ohně s každým, kdo by se chtěl proti mně postaviti jako žalující strana; dále také proto, že mého náležitého zástupce u téže kurie uvěznili, ač si toho nevyžadovalo, jak mám za to, nijaké jeho provinění; dále také proto, že jsem byl milostí pana Krále smířen s pražským arcibiskupem panem Zbyňkem svaté paměti, mezi kterýmžto panem Zbyňkem a mnou i jinými mistry vyřkli podmínky smíru knížata, páni i rada pana krále a připojili své pečeti, aby pan arcibiskup dopsal panu papeži, že neví o kacířských bludech v království Českém, v městě Pražském a v markrabství Moravském, že nikdo nebyl z kacířství usvědčen a on že je se mnou i s jinými mistry úplně smířen; též měl napsati, aby mne apoštolský pán zprostil stání, půhonů a klatby.
Poněvadž pak všeckna stará práva, a to jak Božská práva Starého a Nového Zákona, tak právo kanonické, stanoví, aby soudci navštívili místa, kde prý došlo k provinění, a tam aby proti žalovanému nebo očerněnému vyšetřovali nařčení z viny výslechem těch, kdo znají žalovaného ze svého styku s ním, těch, kdo nejsou zlovolní sokové nebo nepřátelé člověka žalovaného nebo udaného, a kdo by byli poctivci, ne osočovatelé, nýbrž horliví milovníci zákona Ježíše Krista, a konečně aby se pohnanému nebo žalovanému dostalo vhodného a bezpečného přístupu k místu soudu a aby nebyl vzat z jeho osobních nepřátel ani soudce ani svědkové: jest zřejmé, že když se mi nedostávalo těchto podmínek ke stání, byl jsem pro záchranu života z neposlušenství a z omylné a nepatřičné kletby omluven v soudu Božím.
Já, Jan Hus z Husince, mistr svobodných umění a svaté theologie bakalář zřízený na vysokém učení pražském, kněz a kazatel stvrzený v kapli zvané Betlémské, obětuji toto odvolání Ježíši Kristu, soudci nejspravedlivějšímu, jenž u každého člověka zná, chrání a soudí, objasňuje a bez nedostatku odměňuje jeho při spravedlivou.