S bulou papeže Jana XXIII. přišli v r. 1412 do města zmocněnci k prodeji odpustků. Hus vystoupil již 7. června na veřejné disputaci proti tomuto svatokupectví a použil k tomu Viklefových myšlenek. Někteří mistři (např. Štěpán Páleč, Stanislav ze Znojma) však otevřeně odsoudili některé hlavní Viklefovy články. Hus se Viklefa zastal, což dalo jeho sporu nepříznivý průběh (zveřejnil své traktáty na toto téma pod názvem Defensio quorundam articulorum Joannís Viklef - Obrana některých článků Viklefových).

V červenci Hus pohřbil v Betlémské kapli tri řemeslníky, Jana, Martina a Staška, kteří byli při odpustkových bouřích zatčeni a zákeřně popraveni. Nad Prahou byl vyhlášen interdikt (po dobu Husova pobytu nesměly být konány žádné církevní výkony jako např. křty, pohřby, bohoslužby) a hrozilo, že i král bude stižen papežskou klatbou. Hus proto v listopadu Prahu opouští. Než odešel, učinil krok, který z něho udělal vpravdě reformátora „velkého stylu"; odvolal se k instanci, kterou sice neznalo kanonické právo, která je však pro křesťana rozhodující: ke svému osobnímu Spasiteli a soudci Ježíši Kristu (18. října 1412). Zdržoval se pak hlavně na venkově, především na Kozím Hrádku u Tábora. Často však do Prahy dojížděl, neboť situace se trochu uklidnila.

Na venkově Hus kázal česky prostým lidem a napsal také řadu spisů. Ještě v r. 1412 vzniká Výklad víry, desatera a Páteře, Provázek třipramenný, v následujícím roce spis O svatokupectví, Zrcadlo člověka hříšného větší, Dcerka, O šesti bludích a v r. 1414 Jádro učení křesťanského. V zimě 1412/1413 vznikl i důležitý latinský traktát De ecclesia - O církvi, kde je shrnuto jeho učení. I když je zde formálně dost závislý na Viklefovi, kterého často cituje či parafrázuje, jedná se o závažné originální dílo. Jistě není ve všem ve shodě s církevní tradicí, ale intence díla je jasná: chce církev bez poskvrny a vrásky. V r. 1413 Hus napsal ještě několik latinských odpovědí na výtky svých odpůrců.
Na podzim r. 1414 byl svolán koncil do Kostnice, aby konečně udělal v církvi pořádek. Hus se rozhodl, že na svolaný koncil pojede. Od léta tohoto roku žil blízko Rakovníka na hradě Krakovci, kázal po okolí a připravoval se na cestu do Kostnice. Vzniká slavná Řeč o míru - Sermo de pace, kterou chce oslovit koncil.

V doprovodu předních českých šlechticů odjíždí Hus 14. října 1414 z Prahy. Dne 3. listopadu přijede do Kostnice, už 28. je však zatčen a vězněn v městě i jeho okolí na různých místech. Několikrát byl předveden před koncil a nucen k odvolání. Ve vězení napsal několik menších traktátů a řadu dojímavých dopisů. Neodvolal, chtěl být poučen, v čem se mýlí. Jako zatvrzelý kacíř byl odsouzen a upálen na hranici dne 6. července 1415. Po popravě byl popel hozen do řeky Rýn.

Husova smrt vyvolala v Čechách bouři a vedla ke staletí trvajícím rozporům. Ukázala vsak opravdovou - moderně bychom řekli - angažovanost M. Jana Husa za Kristovu pravdu a za opravdový, čistý a mravní život jednotlivce i společnosti, jíž přinesl oběť vlastního života.

Přidat komentář