Vážené dámy a pánové, sestry a bratři,
je pro mne čestným úkolem, že již po sedmé mohu zahajovat březnové setkání u příležitosti výročí narození Tomáše G. Masaryka v prostorách Parlamentu České republiky.
Téma letošního setkání je vyznačeno dvěma jmény – Jan Hus a Tomáš G. Masaryk. Tyto dvě osobnosti žily a působily ve zcela rozdílné době. První z osobností žila ve středověku a druhá se řadí do novodobé historie. Přesto mají obě postavy určité společné rysy a souvislosti napříč staletími. Ke společným znakům patří jejich náboženská víra či přesvědčení, jejich kritičnost a jejich etické zaujetí.
Hus byl výrazně náboženskou osobností. Tento středověký univerzitní mistr, kněz a kazatel vycházel ze základů křesťanské víry obsažených v Písmu svatém a tradici. Ve spise Provázek třípramenný říká: „Kdo chce víru platnou a živou míti, musí Boha nade všecky věci milovati, polože víru jako kořen v srdci a vyznání pravdy boží jako ovoce v ústech, aby víra srdečná vyznání pravdy vždy plodila.“ (Provázek třípramenný, In: Vybrané spisy Mistra Jana Husi, pořádá F. Žilka, Jilemnice, cit. s. 52).
Masarykova víra byla osobitá, ale přesto i on vidí jedinečnost Ježíše a zdůrazňuje význam náboženství pro moderního člověka (srov. Karel Čapek: Hovory s TGM, Praha 1969, s. 235-236).
Druhým společným znakem byla kritičnost. Oba se vyznačovali kritickým myšlením i kritikou poměrů společnosti a církve tehdejší doby. Stavěli se proti formálnosti, povrchnosti, lhostejnosti a neupřímnosti.
Na obou osobnostech je zřejmé jejich etické zaujetí. Husův důraz na mravnost, na etické jednání v souladu s Ježíšovým zákonem lásky oslovoval i Masaryka. Masaryk si cenil na Husovi a české reformaci právě etickou stránku. Píše: „Hus stál o obrození mravů a všeho života vůbec… Právě obrodní úsilí ethické je význačným charakterem naší reformace.“ (T. G. Masaryk: Naše obrození a naše reformace. III. vydání Praha 1908, cit. s. 15). Křesťanská víra se má projevovat v životě láskou k bližnímu.
Mohli bychom nacházet i další styčné body obou osobností, jako jsou například: důležitost vzdělání, rozhodování podle svědomí, zdravý vztah k národu.
Oba spojovalo i to, že se stávali ve své době i po své smrti mysliteli nepohodlnými a nežádoucími. Po dvě století živá Husova památka měla být vymazána ze stránek knihy dějin. A Masaryk jako symbol demokracie a humanity měl být odstraněn a vymazán z myslí lidí v době nacistické a komunistické totality. Nestalo se tak. Hus zůstává jako důsledný Kristův svědek stále přítomnou morální a duchovní inspirací v každé době. Masaryk jako prezident našeho novodobého samostatného státu určuje a poměřuje hodnoty politického života. Představuje prezidenta, který jako politický reprezentant je současně i morální autoritou.
Toto shromáždění se koná v rámci trienia – tříleté přípravy k Husovu jubileu v roce 2015. Téma, které bylo zvoleno i s ohledem právě k trieniu, bude vyloženo teologem naší církve a univerzitním učitelem prof. ThDr. Zdeňkem Kučerou a předním historikem prof. PhDr. Petrem Čornejem Dr.Sc.
Hus a Masaryk měli vliv při zrodu Církve československé husitské v roce 1920. Formovali smýšlení členů zvláště první generace, jak teologů Karla Farského, Aloise Spisara, Františka Kováře, tak i mnohých dalších pracovníků církve a věřících (srov. František Kovář: Jan Hus a T. G. Masaryk. Český zápas 1946, s. 44).
Věřím, že pro hlubší poznání těchto dvou osobností a jejich vzájemného vztahu se stane přínosem i toto setkání.
Březen 2013
Tomáš Butta, patriarcha Církve československé husitské