Hus a Masaryk – Stěžejní problém interpretace českých dějin a Hus v myšlení a životě T. G. Masaryka: taková byla hlavní témata přednášek, které zazněly v pondělí 4. března na tradičním setkání v budově Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, pořádaném při příležitosti 163. výročí narození našeho prvního prezidenta, T. G. Masaryka, pod patronací bratra patriarchy a pod záštitou poslance Parlamentu ČR JUDr. Michala Haška. Shromáždění se konalo i v rámci tříleté přípravy k Husovu jubileu 2015 a téma bylo zvoleno právě s ohledem na tyto skutečnosti.

Uvítací slova ThDr. Jiřího Vaníčka, předsedy Kulturní rady naší církve, podtrhla skutečnost, že se v parlamentu setkáváme již po jedenácté a zabýváme se dílem a odkazem T. G. M. coby odkazem státnickým, vědeckým a zvláště pak lidským. Bratr patriarcha ThDr. Tomáš Butta využil své úvodní slovo ke krátkému zamyšlení nad společnými rysy osobností, které vyznačily letošní program setkání: K těmto souvislostem patří kritičnost a etické zaujetí, důraz na vzdělání, rozhodování podle svědomí i zdravý vztah k národu. Oba spojovalo rovněž to, že se stávali ve své době i po smrti mysliteli nežádoucími, nepohodlnými. Oba formovali také smýšlení zakladatelů naší církve i její první generace – teologů Karla Farského, Aloise Spisara, Františka Kováře i mnoha věřících. Ve zdravici nepřítomného poslance JUDr. Michala Haška, kterou přednesla JUDr. Kateřina Kozáková, zazněla skutečnost, že Československo má tři muže, kteří se zasloužili o jeho vznik; nemáme jejich podobizny tak jako Američané své otce zakladatele vytesány do skal v nadživotní velikosti. O to více se musíme snažit, aby především Masarykův odkaz byl vytesán do našich srdcí a myslí. Je třeba si vážit lidí, kteří si udržování jeho odkazu vytyčili jako životní úkol.

V rozhovorech s Karlem Čapkem Masaryk rád zdůrazňoval, že hledisko, kterým poměřuje svá rozhodnutí, je sub specie aeterni – pod zorným úhlem věčnosti. Právě díky vysokým nárokům, které sám na sebe kladl, si připomínáme právě jeho, nikoli mocné premiéry, ministry a další politiky Rakousko-Uherska. Nejsou to sochy z kamene či jména ulic, co trvá, ale ideje, přetrvávající staletí a tisíciletí. Ani teror nacismu a komunismu nedokázal z mysli lidí vymýtit myšlenku prosazovanou Masarykem; jakmile to bylo možné, jeho ideál se znovu prodíral na povrch a inspiroval mnohé ke statečnosti...

Setkání v parlamentu se konalo v předvečer konce mandátu jednoho prezidenta a příchodu prezidenta druhého. Pražský biskup naší církve ThDr. David Tonzar si v této souvislosti položil otázku, co budou o těchto prezidentech říkat naši potomci za padesát, za sto let, jak se budou dívat na jejich činnost? A na nás – na ty, kteří si je zvolili? Velice aktuálně zněly Masarykovy principy obnovy společnosti, které D. Tonzar připomněl: Neplýtvat slovem, rozhodovat se pod úhlem věčnosti, přes rozdíly politických stran usilovat o dobro vlasti, ne lidí samých, dávat si pozor na spolupracovníky, soustředit se na výchovu mládeže... Šly by Masarykovy podněty k „léčbě Evropy“ uvést v platnost i v naší obtížné době, v níž platí jako tenkrát ono „baťovské“: „krize není jen hospodářská, nýbrž také mravní a politické povahy, neboť se nedostává vzájemné důvěry mezi námi...“? V této souvislosti se můžeme ptát po cíli dnešní Evropy a Evropské unie. Odpověď z Bruselu by nepochybně zněla: zmírnit následky hospodářské krize... D. Tonzar však namítá: Je to dostatečný cíl pro občany Evropy? Stanovisko Masaryka r. 1932 znělo: Amatéři, hazardéři, ochotníci a povýšenci se vrhli na politiku a hospodářství a zčásti jsou dosud u vesla… Volič se nesmí povýšencům a demagogům podvolit a pomáhat jim k moci... Pracujme na duševní kvalitě národa... Až se změní naše srdce, teprve dojdeme ke konečnému míru. V r. 1933 uvedl T. G. M. v Lidových novinách: “Nejsem prorok, říkám vám prostě, jak věci vidím, jak je vidím v této chvíli. Evropa najde cestu, v to doufám. Bůh, který tyto věci a tyto lidi stvořil, nedovolí, aby jeho dílo zahynulo.“A že to zařídí, to se nebojte – dodal D. Tonzar.

O zasazení Husa do kontextu doby přelomu středověku a novověku i postižení jeho role v dějinách se pokusil prof. PhDr. Petr Čornej. Připomněl, že myslitel na rozdíl od Luthera a jiných reformátorů nepomyslel na rozštěpení katolické církve, jejíž jednotu považoval za nezpochybnitelnou hodnotu. Na druhou stranu však vnímal a reflektoval naléhavé otázky: vztah k autoritě, politickému a právnímu systému, spravedlnosti – a tak k nám hovoří bez ohledu na dějinné zvraty a civilizační posuny, hradbu šesti uplynulých století. Bytostně prožíval rozpor stejný, jaký může pociťovat i dnešní poslanec: zachovat věrnost instituci, v jejímž čele nestojí lidé vzorných mravů… Dnešní politikové mohou své partaje na rozdíl od Husa opustit, přejít ke konkurenci, nejde jim o život; Hus ze svých úvah inspirovaných Wyclifem vyvodil nekompromisní závěr, jeho pojetí práva úzce souviselo s pojetím pravdy. Takové pojetí pravdy přijal i Masaryk, s jehož souhlasem se „Pravda vítězí“ ocitlo na prezidentské standartě. V obtížné situaci je dodnes katolická církev, která Husa odsoudila výnosem svého nejvyššího orgánu, jenž své rozhodnutí, jak upozornil P. Čornej, vyslovil nerad, obávaje se o rozklad struktur, na nichž společnost spočívá. Rozsudek zůstal pro katolickou církev závazný, na rušený až myšlenkami osvícenců a katolických intelektuálů, kteří se na konci 18. století pokusili o jistou rehabilitaci; Hus však nebyl pochopen zcela správně, podobně jako v 60. letech 19. století, kdy se stal symbolem české národní emancipující se společnosti, která v něm spatřovala bojovníka za demokracii, občanskou a jazykovou rovnost, proti politické moci aristokracie, za společenský pokrok. Větším mezníkem byl II. Vatikánský koncil, jenž fakticky uznal opodstatněnost některých reformních kroků a naznačil hypotetickou možnost Husovy rehabilitace. Ještě významnějším pak bylo gesto papeže Jana Pavla II., jenž ve své řeči v adventu1999 vyslovil hlubokou lítost nad Husovou smrtí i nad násilnou ranou, která přivodila „rozdělení českého lidu v myslích a srdcích“. F. Palacký a T. G. Masaryk pojali Husa jako úhelný kámen českých i evropských dějin, jako stěžejní osobnost své filosoficko-dějinné koncepce. S Husem je spojoval důraz na etický rozměr bytí, život v pravdě, která je duchovní mocí nad člověkem a jeho konáním. Tato kontinuita má společné filosofické východisko – platonismus.

Platónský rozměr uvažování T. G. Masaryka zmínil také v druhé přednášce prof. ThDr. Zdeněk Kučera, jenž hned na začátku předestřel, že naše shromáždění není projevem akademickým či politickým, nýbrž výrazem piety, v původním významu znamenající svědomité plnění mravních povinností zahrnujících oddanost, loajálnost, vlastenectví a lásku – vztahy, na nichž spočívá křesťanská civilizace. Z. Kučera obrátil pozornost přítomných k ženevskému projevu (6. 7.1915), kde je třeba hledat uzlový bod, střet tématu Masaryk a Hus, počátek Masarykovy politické velikosti; ne náhodou byl tento projev rakouským tiskem hodnocen jako vypovězení války Rakousku… A ne náhodou při něm zazněl chorál „Kdož jste Boží bojovníci“; náhodné není ani symbolické datum pětistého výročí Mistrova upálení. Vystoupení představovalo univerzální argumentaci svým jednoznačným etickým obsahem. Jako odpověď na válečné dilema o použití síly a zbraně a neodporování zlému zde zazněl i statečný výrok „Proti násilí se budeme bránit i železem“. A rovněž „braňte pravdu až do smrti“, jakožto velké naučení z Husova života, dědictví české reformace.

K tomuto projevu se vážou i vzpomínky otce přednášejícího, Jaroslava Kučery, předsedy sboru, jenž ženevské vystoupení uspořádal, člena České besedy a Sokola v Ženevě, desátníka 21. pluku Československých legií ve Francii. Tyto vzpomínky pomohly zasadit kontext mnoha Masarykových kroků a dosvědčují to, co popisuje jako autor Světové revoluce, kdy připisuje kruciální význam pro výchozí fázi odbojové činnosti pobytu ve válečné době ve Švýcarech…Co se týče zmíněného Masarykova uvažování platónského ražení, Z. Kučera připomněl z Masarykova nazírání následující: Prozřetelnost se o nás stará, nejen v individuálním životě, ale i v dějinách. „Člověk má spolupracovat s osobní ne předmětnou prozřetelností a to tím, že přísně pracuje pro myšlenku“. Uzavřel citátem ze Světové revoluce: „Poměr náboženství k politice a praktickému životu vůbec pojímám podle přikázání, abychom nejprve hledali království Boží a jeho spravedlnost a vše potřebné nám bude přidáno. Ježíš, ne César, toť smysl našich dějin a demokracie.“

Setkání doplnily rozpravy PhDr. Zlaty Fořtové z Československé obce legionářské a Vladimíra Prchlíka a svým vystoupením je zpříjemnili L. Priester, A. Novotná a O. Pustějovský skvělým podáním smyčcového tria Bohuslava Martinů. Mnozí návštěvníci se loučili slovy„tak zase za rok“ a já dodávám, že i my v redakci budeme rádi, když vám příštího roku opět budeme moci přinést zprávu o tomto tradičním setkání.

Klára Břeňová, Český zápas

Přidat komentář