Soudržnost, spravedlnost, pravda!
Prosím, abyste se milovali,
dobrých násilím tlačiti
nedali a pravdy
každému přáli.

Přišel jsem do Kostnice... Proste tedy Boha, aby mi dal stálost, protože mnoho protivníků a silných povstává proti mně... Ale ničeho z toho se nebofím, ani neobávám, doufaje, že po veliké bitvě bývá veliké vítězství a po vítězství větší odměna a větší zahanbení pronásledovatelů.
List M.].Husa z Kostnice

pdfCHVÁLA_PRAHY_A_KRÁLOVSTVÍ_ČESKÉHO.pdf

Ó přeslavné království české, ó Praho, město slávy, povstaň a uvaž to a zaraduj se! Tito všichni, kteří se tu shromáždili, přišlo kvůli tobě, aby tvé děti vyučili rozumnosti a moudrosti, kvůli tobě přišli. Raduj se, město Praho! Z tvého boku povstali, ty jsi je, Praho, živila, ty jsi je učila, ty jsi je povznesla, tvoji jsou, tvou čest hledají, proto jásej a raduj se! Nic se neboj hlučení soků, kteří se každého dne snaží potlačiti tvou dceru, universitu pražskou, ničemným utrháním a nástrahami. Nedbej toho, Praho, že jen málo je těch, kteří se na mou výzvu dostavili. Věz, že je mnoho mustrů sv. theologie, doktorů lékařství, bakalářů sv. theologie a přemnoho filosofů, kteří vzhledem k vykonané již práci nejsou povinni účastniti se této naší disputace, protože jim musíme my mladší vzdáti obzvláštní úctu jako otcům; mnozí jiní jsou potom omluveni jinými záležitostmi. Ony pak, ó město Praho, kteří úmyslně tebou pohrdají, a nejen tebou, nýbrž i tvou hlavou, hlavou království českého, a svou mateří, životadárnou universitou, povolej nazpět jako provinilé syny, chtějí-li býti syny ti, kteří, pokud dleli ve tvém středu, se ti vysmívali a popuzovali tě, Pohleď, jak obdivuhodnými plody půvabu, moudrosti a výmluvnosti tě ozdobují tvoji synové! Vzdej Bohu čest a slávu, ó město Praho, že hřivnu nadání sobě svěřenou od samého Pána nezahrabávají do země, nýbrž dávají ke stolu Páně, aby odtud plynul zisk, že nestavějí svítilnu pod kbelec, ale na svícen, aby ti, kdož přicházejí do škol, viděli světlo pravdy. Neboť si uvědomují, že Pán odměňuje toho, kdo z daní jeho rozmnožuje hřivny sobě dané, avšak co nejtvrději trestá služebníka, který si při dobrém díle vede liknavě.

Toho uvažuje nechtěl jsem ani já zahrabati svou hřivnu, jakkoli nepatrnou, nýbrž podle svých slabých sil povzbuditi svým připomínáním bystré nadání mistrů pro pouční své vlastní i všech žáků. Nedal jsem se totiž do této práce z pošetilosti, ale vida, že se omlouvají mistři k tomu zvolení – jak jsem již řekl na počátku jednání – přijal jsem tento úkol, ježto o to dostatečně dbám, aby životodárná naše universita bez cvičení ve vědách se nestala neplodnou, nýbrž aby rozkvetl obdivuhodný důvtip mistrů a jinoši byli v srdci podněcováni obírati se vědami, konečně, aby odpůrcům naší slavné university nebyla dána příležitost k utrhání, nýbrž aby ústa, z nichž štěkot vychází, musila se uzavřít. Jestliže pak jsem se při tomto svém díle dotkl nějakým způsobem některého z mistrů nebo jej urazil, jak jsem neměl, odpusťte, prosím, nejdůstojnější mistři, viníkovi! A buďte muži statečnými, buďte jednomyslní v pravdě, neohroženě učíce pravdě. Nebojte se odpůrců pravdy, milujte se navzájem, učte mládež! A vy, nejmilejší žáci, střezte se neřestí, nesvárů, řevnivosti! Poslouchejte v dovolených věcech svých mistrů, ctěte je jako své otce! Neboť tak vzroste sláva Boží v národě, zaraduje se obec království českého, zastkví se město Praha a nad jiné university bude universita Pražská oplývati věděním a ctnostmi.

Aby se pak konec disputace obrátil k poslednímu konci: buď svrchovaná sláva nejvyššímu, pravému Bohu, Otci, Synu i Duchu svatému, v němž je vše a od něho všecko pochází. Budiž po Bohu požehnána neporušení je čistší Panna, matka Páně Ježíše Krista! Buď čest a sláva celému dvorstvu nebeskému, v němž sám Bůh ráčil nám popřáti účast!

... Zkusme tedy, ctihodní mistři a páni, věci užitečné, posuzujíce soudy, mínění, rady, služby, výroky a zásluhy jednotlivců, a uvidíme, jak vše jest zmateno jakousi rozrůzňující a sobě odporující rozmanitostí. Neboť někteří, jak praví Petr z Blois ve 12. epištole, kteří by mohli žíti bez jakéhokoli nebezpečí a strádání, podstupují nebezpečí jisté smrti a nesnesitelná strádání, aby žili. Někteří po způsobu Tantalově žízní uprostřed vod, když se uprostřed hojnosti sužují se nenasytnou lakotou. Někteří se zavázali slibem zdrželivosti a podle slov prorokových (Jerem. V, 8) „jako koni vytylí každý k ženě svého bližního řehce". Někteří, když si byli nashromáždili poklady jakoby nekonečně veliko, myslí, že si nenashromáždili nic. Někteří usilují o pocty a nemohou jich dosáhnouti, jiní před poctami prchají a jsou k nim strhováni proti své vůli. Někteří za nic si neváží chvály lidské a tím více je třeba je chváliti,jiní se po celý čas honí za svěskou slávou a po celý čas jsou bez slávy. Někteří v práci hledají odpočinek, jiní v odpočinku nemohou nalézti klidu. V tom, nejctihodnější mužové, účinně zkoušejme věci užitečné. Slyšíme zajisté, jak praví apoštol: „Abyste zkušením rozeznati mohli věci užitečné a abyste byli upřímní a bez úrazu."

Nadto uvažme, že někteří u jiných jsou ctěni, kdežto u sebe samých neceněni, někteří zase věří o sobě více jazyku lichotníků než vlastnímu svědomí. Někteří se zvelebují tyransky dravou vůlí, jiní se znehodnocují vlastní blahovůlí. Někteří se chvějí strachem tam, kde není čeho se báti, jiní i ve smrtelném nebezpečí se cítí jistými. Někteří neodpočinou, dokud nemají věc, po níž touží, a když ji mají, pokládají ji za bezcennou veteš. Někteří žijí prostě a prospívají ve všem, jiní oplývají lstí a vše se jim obrací v opak. Někteří žijí podle své libovůle a vždy jsou zdrávi, jiní se neuchýlí od pravidel Hippokratových a stále jsou  nemocni. Někteří
předstírají nerozumnost a dosahují moudrosti, jiní přílišným mudrováním upadají v pošetilosti. Někteří se z náručí filosofie vrhají ke zbraním, jiní odvracejíce se od školského klidu vyčerpávají se denním trudem tělesným. Někteří se chlubí spory a rozepřemi, jiní se vytáčejí, kdykoli by se jim naskytl spor. Někteří jsou obezřelí ve věcech bezvýznamných, zato ve věcech vážných, které vyžadují zralého úsudku, jsou úplně nerozvážní. Někteří jsou přísní k přátelům a domácím, cizince pak a nepřátele pokorně vyvyšují. Někteří jsou v milosti přes své lži, jiní usilují vždy býti co nejpravdomluvnější a přitom jsou pokládáni za velké lháře. Někteří vždy odkládají to, co není prospěšno odkládati, ale jsou plni ukvapenosti tam, kde věc vyžaduje zralejší úvahy. To je řečeno, abychom opravdu rozeznávali věci užitečné, neboť praví apoštol: „Abyste zkušením rozeznati mohli věci užitečné a abyste byli upřímní."

Prodlužme ještě maličko svou řeč a bude ním možno bedlivějším zkoumáním rozeznati, že některé přivádí ctižádost ke škodlivým poctám a jiní se necení poct beze zisku. Někteří v mnoha knihách listují a ničemu se nepřiučí, někteří mnoho slibují a nic nesplní. Někteří daleko od sebe odvrhují všelikou starostlivost, jiní se pletou škodlivě nejen do svých, ale i cizích záležitostí. Někteří jsou štědří z cizího, lakomí z vlastního. Mnozí, jejichž statky jsou značně skrovné, pořizují si mnoho šatstva a zůstavují po sobě věřitele, jiní si stále půjčují peníze, ale o placení se nikterak nestarají. Někteří pořád zamýšlejí dobro, ale k dobrému skutku nikdy nedospějí. Někteří touží, aby druhé dostali do hanby, a zatím o jejich vlastních špatnostech hlasně hovoří celý svět. Někteří jiné nazývají bludaři a sami jsou zapleteni do bludů. Někteří vidí mrvu v oku bratrově a břevna ve svém nedbají. A i kdybych probral celé veškerenstvo a kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, nepodařilo by se mi vypočísti všechny druhy růzností, když se každý liší nejen od svých nejbližších, nýbrž i od sebe samého. A přece bylo alespoň toto krátce vyloženo, abychom skutkem zkusili věcí lepších, protože praví apoštol: „Zkuste vše a podržte, co je dobré" v thematě „Abyste zkušením rozeznati mohli věci užitečné a abyste byli upřímní", což byla slova přijatá pro toto užitečné napomenutí.

A protože v tomto shromáždění vidím sbor mistrů žáků, oslovuji obojí slovy apoštolovými a pravím: „Abyste zkušením rozpoznati mohli věci užitečné a abyste byli upřímní." A nevyjímám ani sebe sama, protože jsem žákem mistrů zde přítomných, nýbrž k sobě mluvím, protože mne i všechny s rozkazem oslovuje apoštol svými slovy: „Abyste zkušením rozeznati mohli věci užitečné a abyste byli upřímní." Zkusiti však musí jeden každý z nás dvojím okem, totiž okem rozumu a okem citu.To jsou oči duchovního člověka, jimiž má zkoušet rozeznati věci užitečné a lepší. Avšak zakalily se v nás, žel, tyto oči. Neboť někteří mají tyto oči v nestejné barvě, jednomu učí a něco jiného dělají. Jiní zase mají tyto oči nestejně veliké, neboť mnohému se učí a málo konají, mnoho poznávají a málo milují, mnoho se snaží o osvícení rozumu a málo se starají o pravdu, ačkoli přece oko rozumu osvěcuje pravda a oko citu láska. Pročež, nejmilejší, spojme schopnost obou těch očí, aby jednotná schopnost byla silnější. Jestliže správně pochopíme, že je něco dobré, že všech sil je také uskutečňujme" Řádně stůjme v našem sboru my mistři, aby řádně stáli ve všem žáci, zkusmevěcí lepších, aby žákům vyl dám rozlet k větším. Vězme, že mistr je vůči žáku povinen všelikou péčí a poctivým zřetelem, a zase žák vůči mistrovi pohotovou poslušností a pokornou úctou, aby tak mistr žáka napravoval v poklescích a žák se mistra bál a jej ctil.

pdfCHVÁLA_PRAHY_A_KRÁLOVSTVÍ_ČESKÉHO.pdf

Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit

Kalendář akcí

březen 2024
Po Út St Čt So Ne
1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Události

Žádné události

Komentáře

Mapa událostí




loader



Partneři projektu

reformace konstanz koncil stredovek ccsh 60 Hus banner

Uvedená práce (obsah) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora licenci 3.0 Česko, práva CČSH

Powered by OpenSys