Soudržnost, spravedlnost, pravda!
Prosím, abyste se milovali,
dobrých násilím tlačiti
nedali a pravdy
každému přáli.

Přišel jsem do Kostnice... Proste tedy Boha, aby mi dal stálost, protože mnoho protivníků a silných povstává proti mně... Ale ničeho z toho se nebofím, ani neobávám, doufaje, že po veliké bitvě bývá veliké vítězství a po vítězství větší odměna a větší zahanbení pronásledovatelů.
List M.].Husa z Kostnice

pdfOdvolání_od_papeže_ke_Kristu.pdf39.43 KB

(18. října 1412.)


Bůh všemohoucí, jediný v podstatě a trojí v osobách, je první a poslední útočiště utlačených a Pán, jenž „ostříhá pravdy na věky, sjednává právo těm, kdož křivdu trpí", jenž „na blízku je všem, kdož jej vzývají v pravdě", jenž „uvolňuje spoutané", jenž „plní vůli těch, kdož se ho bojí" a „ostříhá všech, kdož ho milují, a zahubí všechny hříšníky", kteří se nechtějí polepšiti.

Ježíš Kristus, pravý Bůh a pravý člověk, v úzkosti, když byl obklopen od biskupů, mistrů a zákoníků, kněží, křivých soudců a svědků, chtěje přetěžkou a nejpotupnější smrtí vykoupiti od věčného zatracení dyny Boží, jež byl „vyvolil před světa stvořením", zůstavil na památku svým následovníkům ten nejvzácnější příklad, aby svou při poručili Pánu všemohoucímu, vševědoucímu a všeho dobrého chtějícímu, řka takto: „Popatř, Pane, na trápení mé, neboť povstal jest nepřítel", protože „pomocník a příjemník můj jsi ty". „Ty, Pane, oznámil jsi mi a seznal jsem; tehdy ukázal jsi mi předsevzetí jejich. A já byl jako beránek krotký, jenž nesen bývá k oběti, a neseznal jsem, že proti mně obmýšleli radu, řkouce: Vložme dřevo v chléb jeho a vyhlaďme ho ze země živých a jméno jeho nebuď v paměti živých více. Ale Ty, Pane zástupů, jenž soudíš spravedlivě a zkoušíš ledví i srdcí, ať uzřím pomstu Tvou nad nimi, neboť jsem Tobě poručil při svou." Vždyť „rozmnožili se ti, již trápí mě," a „radu spolu učinili řkouce: Bůh jej opustil, stíhejte a popadněte jej, neboť není, kdo by ho vyprostil." Protož „popatř, Pane, a uvaž," „neboť ty jsi trpělivá naděje má:" „vyprosť mne od mých nepřátel," „Bůh můj ty jsi, neodstupuj ode mne, neboť trápení blízké jest a není, kdo by pomohl." „Bože, Bože můj, vzezři na mne: proč jsi mě opustil?" „Neboť obklíčili jsou mě psi mnozí, sbor zlomyslníků obsedl mne," neboť „mluvili jsou proti mně jazykem lstivým a řečmi nenávistivými obklíčili jsou mě a vybíjeli jsou mě darmo. Místo aby mne milovali, utrhali jsou mně." „A položili jsou proti mně zlé za dobré a nenávist za mé milování."

Hle, a tento nejsvětější a nejplodnější příklad Vykupitelův se opíraje, od těžkého utištění, od křivého soudu a od omylné klatby biskupů, mistrů a zákoníků i soudců, sedících na stolici Mojžíšově, odvolávám se k Bohu, poroučeje Jemu svou při, následuje v šlépějích Spasitele Ježíše Krista, jako se pokorně a užitečně odvolali, když byli křivě utištěni, svatý a veliký patriarcha cařihradský Jan Zlatoústý ode dvou sněmů biskupů a kněží a blahoslavení v naději biskupové, Ondřej, biskup Pražský, a Robert, biskup Lincolnský, od papeže k nejvyššímu a nejspravedlivějšímu soudci, jenž se nedá ani otřásti bázní ani pohnouti přízní, aniž se dá dary vychýliti nebo svědky křivými oklamati.

I žádám, aby věděli všichni Kristovi věrní, obzvláště knížata, pán, rytíři, panoši a ostatní obyvatelé našeho království Českého, a měli slitování nade mnou, tak těžce utištěným omylnou klatbou, kterou způsobil hlavně můj osočovatel a protivník Michal de Causis, kdysi farář kostela svatého Vojtěcha na Novém Městě pražském, se souhlasem a přispěním kanovníků kostela Pražského, a kterou dal vyhlásit Petr, titulu svatého Anděla kardinál-jáhen kostela Římského, jejž mi určil za soudce římský papež Jan XXIII. Tento bezmála po dva roky nechtěl dopřáti mým obhájcům a zástupcům slyšení, jakého se nemá odepříti ani židovi, pohanovi nebo kacíři; rovněž nechtěl připustiti nižádnou rozumnou omluvu mého osobního nestání ani blahovolně s otcovskou milostivostí přijmouti svědectví vysokého učení pražského s visutou pečetí a s ověřením veřejných notářů ke svědectví přivolaných.

Protož je zřejmé, že jsem si nepřivodil výtku neposlušenství, ježto jsem se na předvolání nedostavil k římské kurii nikoli z pohrdavosti, nýbrž z rozumných důvodů: jednak totiž na cestě byly na mne všude políčeny nástrahy; jednak mne učinila opatrným cizí nebezpečí – oloupení a uvěznění mistrů Stanislava a Štěpána Pálče, kteří se na předvolání chtěli dostaviti, ale byli v Bologni oloupeni o peníze i o jiné věci a potupně uvězněni, při čemž se s nimi nakládalo jako se zločinci, aniž předcházel vůbec nějaký výslech –; dále proto, že moji zástupci byli ochotni zavázati se u římské kurie k pokutě ohně s každým, kdo by se chtěl proti mně postaviti jako žalující strana; dále také proto, že mého náležitého zástupce u téže kurie uvěznili, ač si toho nevyžadovalo, jak mám za to, nijaké jeho provinění; dále také proto, že jsem byl milostí pana Krále smířen s pražským arcibiskupem panem Zbyňkem svaté paměti, mezi kterýmžto panem Zbyňkem a mnou i jinými mistry vyřkli podmínky smíru knížata, páni i rada pana krále a připojili své pečeti, aby pan arcibiskup dopsal panu papeži, že neví o kacířských bludech v království Českém, v městě Pražském a v markrabství Moravském, že nikdo nebyl z kacířství usvědčen a on že je se mnou i s jinými mistry úplně smířen; též měl napsati, aby mne apoštolský pán zprostil stání, půhonů a klatby.

Poněvadž pak všeckna stará práva, a to jak Božská práva Starého a Nového Zákona, tak právo kanonické, stanoví, aby soudci navštívili místa, kde prý došlo k provinění, a tam aby proti žalovanému nebo očerněnému vyšetřovali nařčení z viny výslechem těch, kdo znají žalovaného ze svého styku s ním, těch, kdo nejsou zlovolní sokové nebo nepřátelé člověka žalovaného nebo udaného, a kdo by byli poctivci, ne osočovatelé, nýbrž horliví milovníci zákona Ježíše Krista, a konečně aby se pohnanému nebo žalovanému dostalo vhodného a bezpečného přístupu k místu soudu a aby nebyl vzat z jeho osobních nepřátel ani soudce ani svědkové: jest zřejmé, že když se mi nedostávalo těchto podmínek ke stání, byl jsem pro záchranu života z neposlušenství a z omylné a nepatřičné kletby omluven v soudu Božím.

Já, Jan Hus z Husince, mistr svobodných umění a svaté theologie bakalář zřízený na vysokém učení pražském, kněz a kazatel stvrzený v kapli zvané Betlémské, obětuji toto odvolání Ježíši Kristu, soudci nejspravedlivějšímu, jenž u každého člověka zná, chrání a soudí, objasňuje a bez nedostatku odměňuje jeho při spravedlivou.

Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit

Kalendář akcí

březen 2024
Po Út St Čt So Ne
1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Události

Žádné události

Komentáře

Mapa událostí




loader



Partneři projektu

reformace konstanz koncil stredovek ccsh 60 Hus banner

Uvedená práce (obsah) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora licenci 3.0 Česko, práva CČSH

Powered by OpenSys